ECLI:CZ:US:1997:1.US.54.96
sp. zn. I. ÚS 54/96
Usnesení
I. ÚS 54/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.K., zastoupeného advokátkou JUDr. K.S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 2017/95, ze dne 29. 11. 1995, o určení neplatnosti smlouvy, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka J., zastoupeného advokátem JUDr. K.Z., takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností napadá navrhovatel rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 2017/95, ze dne 29. 11. 1995, vydaný ve věci určení neplatnosti trhové smlouvy. Stěžovatel tvrdí, že citované rozhodnutí obecného soudu ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 5. 1995, sp. zn. 8 C 114/95, svým meritorním výrokem zasáhlo do jeho základního práva zakotveného v čl. 36 Listiny základních práva a svobod (dále jen Listina),
tedy do práva na spravedlivý proces.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu potvrdilo zamítavé prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově, jímž byl zamítnut návrh navrhovatele na určení neplatnosti trhové smlouvy ze dne 6. 4. 1951.
Právní podstata ústavní stížnosti spočívá v aplikaci ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Navrhovatel vytýká obecným soudům nesprávnou aplikaci tohoto ustanovení. Dovozuje, tak jako v řízení před obecnými soudy, že v jeho případě je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti trhové smlouvy z roku 1951. Za nesprávný považuje shodný závěr obecných soudů, že nelze aplikovat určovací žalobu tam, kde lze žalovat na určení práva samotného, tedy vlastnického práva. Nadále dovozuje navrhovatel, že pokud bude jeho určovací žalobě vyhověno, obnoví se předcházející právní stav a osvědčí vlastnictví jeho zemřelého otce ke sporným nemovitostem, když zjednání nápravy cestou restitučních zákonů považuje za nemožné.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti jak Krajský soud v Českých Budějovicích, tak vedlejší účastník řízení - J., navrhly její odmítnutí pro neopodstatněnost. Poukazují na snahu navrhovatele prostřednictvím ústavní stížnosti dosáhnout dalšího přezkumu, což by vedlo k chápání ústavního soudu jako běžné třetí soudní instance.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatele s právními závěry meritorních rozhodnutí obecných soudů. Zde Ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Českých Budějovicích). Obecné soudy zcela v souladu s ustanovením §80 písm. c) o. s. ř. posoudily, že není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti trhové smlouvy z roku 1951, pokud lze žalovat
I. ÚS 54/96
přímo na určení existence vlastnického práva. Správně dovodily, že naléhavý právní zájem na určení je dán pouze tehdy, jestliže by bez tohoto určení bylo právo účastníka ohroženo, anebo by se jeho postavení stalo nejistým. Rovněž správně uzavřely, že neplatnost trhové smlouvy je v tomto případě otázkou předběžnou pro určení vlastnictví.
Lze jen zjistit, že již po vydání prvostupňového rozhodnutí mohl navrhovatel zvažovat podání žaloby, která by respektovala skutečnosti shora uvedené. Tedy mohl žalovat na určení, že jeho zemřelý otec vlastnil ke dni svého úmrtí sporné nemovitosti. V případě takto formulované žaloby by soud posuzoval otázku platnosti trhové smlouvy z roku 1951 jako prejudiciální. Pokud by taková žaloba uspěla, otevřela by i možnost dodatečného projednání dědictví po zemřelém otci navrhovatele. Právní zástupkyně navrhovatele však zvolila zcela jinou cestu, a to cestu přezkumného odvolacího řízení.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti dle čl. 83 a násl. Ústavy.
Vzhledem k tomu, že obsah spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 8 C 114/95, nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na určení neplatnosti trhové smlouvy na základě §80 písm. c) o. s. ř. respektovaly zásady obsažené v článcích 36, 37 a 38 Listiny, nelze jim z tohoto hlediska nic podstatného vytknout. Nedošlo tedy k navrhovatelem tvrzenému odepření práva na spravedlivý proces.
S poukazem na shora uvedené proto Krajský soud v Českých Budějovicích nepochybil, pokud potvrdil zamítavé prvostupňové rozhodnutí.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 25. března 1997
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc..
soudce Ústavního soudu ČR