ECLI:CZ:US:1997:1.US.83.97
sp. zn. I. ÚS 83/97
Usnesení
I. ÚS 83/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele S.d.a., zastoupeného advokátem JUDr. P.H., proti "rozhodnutí" Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96-100, podané spolu s návrhem na zrušení ustanovení článku I, bod 1., 5., 6. a 7. vyhlášky č. 299/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
1
I. ÚS 83/97
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 6. 3. 1997 domáhá zrušení "rozhodnutí" (ve skutečnosti dopisu) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96100, kterým tento orgán vyřídil jeho stížnost ze dne 6. 12. 1996 na Ministerstvo dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezení hospodářské soutěže, jehož se prý toto ministerstvo dopouští tím, že vyhláškou č. 299/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, stanoví odlišné technické podmínky pro stejný druh zboží a tak nepřímo určuje ceny a zvýhodňuje určitou skupinu podnikatelů. Stěžovatel sice označil citovaný dopis za "rozhodnutí" Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nicméně však v ústavní stížnosti napadl po formální stránce jeho postup v tom směru, že tento Úřad nerozhodl o stížnosti ze dne 6. 12. 1996 formou určenou správním řádem s možností opravných prostředků proti rozhodnutí, které by bylo ve správním řízení vydáno.
Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvedl, že výrobci vozidel zabezpečili u svých výrobků splnění náročných technických podmínek plynoucích ze zákona č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, a prováděcí vyhlášky č. 102/1995 Sb. Z těchto právních předpisů vyplývá, že od konkrétního data (1. 10. 1996, resp. 1. 1. 1997) budou pro schvalování všech druhů silničních vozidel poprvé uváděných do provozu v České republice (tedy vozidel nových i ojetých) platit pro některé systémy vozidel (brzdový systém, emise škodlivin ve výfukových plynech a hluk) nové technické požadavky. Vyhláška č. 102/1995 Sb. sice připustila pro ojetá vozidla určité úlevy (jedná se o výjimky dle §4 odst. 1 a 3 zákona č. 38/1995 Sb.), nikoli však v těch částech, kde to zákon č. 38/1995 Sb. svým §4 výslovně zakazuje. Navrhovatel se proto
I. ÚS 83/97
domnívá, že v záhlaví uvedená vyhláška č. 299/1996 Sb. překračuje meze zákona č. 38/1995 Sb. v těch ustanoveních, v nichž tento zákon žádné výjimky nepřipouští. Vydáním vyhlášky č. 299/1996 Sb. prý došlo k vytvoření různých podmínek "pro jeden správní akt" - jímž je první přihlášení silničního vozidla do provozu v ČR - čímž byly zároveň vytvořeny výrobcům vozidel nestejné podmínky pro uplatnění jejich produktů na domácím trhu administrativním zásahem orgánů veřejné moci. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže "chápe trh nového a použitého (popř. repasovaného) zboží jako různé relevantní trhy" a z tohoto pohledu nepovažuje předmětná ustanovení vyhlášky č. 299/1996 Sb. za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tímto postupem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byla podle názoru stěžovatele hrubě porušena základní práva stěžovatele stanovená v článku 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel spolu s ústavní stížností podal i návrh na zrušení ustanovení čl. I, bod 1., 5., 6. a 7. vyhlášky č. 299/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích. Již ve vlastní ústavní stížnosti poukázal na to, že Ministerstvo dopravy nebylo zákonem č. 38/1995 Sb. zmocněno k vydání rozdílných technických podmínek, jedněch pro nová a jiných pro ojetá vozidla, nebot' zákon č. 38/1995 Sb. uvádí pouze jednu kategorii - silniční vozidlo.
Ústavní soud si k ústavní stížnosti navrhovatele vyžádal vyjádření předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Předseda tohoto úřadu sdělil, že stěžovatel se mylně domnívá, že o jeho stížnosti ze dne 6. 12. 1996 (obsahující žádost o zahájení správního řízení proti Ministerstvu dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezení hospodářské soutěže a vydání předběžného opatření, kterým by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže asistoval vyhlášku č.
I. ÚS 83/97
299/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 102/1995 Sb.) měl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydat rozhodnutí dle zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. O předmětné stížnosti prý nemohlo být rozhodnuto formou rozhodnutí z těchto důvodů:
1) šlo o stížnost ve smyslu vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících,
2) Ministerstvo dopravy a spojů není soutěžitelem ve smyslu §2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže a nelze proto proti němu vést správní řízení,
3) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může vydávat na základě ust. §11 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně hospodářské soutěže rozhodnutí o tom, zda určité jednání má povahu zneužití monopolního nebo dominantního postavení soutěžitele ve smyslu ust. §9 odst. 3 cit. zákona pouze v závěru správního řízení. Vzhledem k tomu, že dle §12 odst. 1 cit. zákona je pojem účastníka řízení definován jinak, úžeji než v ust. §14 správního řádu, nelze stěžovatele považovat za účastníka řízení a jeho stížnost a návrh na zahájení - správního řízení za návrh ve smyslu ust. §18 odst. 1 správního řádu.
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dále sdělil, že je vyloučeno, aby tento úřad asistoval jakýkoli právní předpis. Působnost úřadu v oblasti legislativy spočívá pouze v jeho účasti na legislativním procesu. Z těchto všech důvodů považuje ústavní stížnost za neoprávněnou a navrhuje její zamítnutí.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda dopis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č j. 7980/96-100, označený stěžovatelem jako "rozhodnutí", lze vůbec považovat za rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
I. ÚS 83/97
Z obsahu spisu je patrno, že stěžovatel podal dne 6. 12. 1996 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže stížnost na Ministerstvo dopravy a spojů ČR pro nedovolené omezování hospodářské soutěže, kterého se prý toto ministerstvo dopouští tím, že vyhláškou č. 299/1996
Sb. stanoví odlišné technické podmínky pro stejný druh zboží a tak nepřímo určuje ceny a " zvýhodňuje určitou skupinu podnikatelů. Současně stěžovatel požádal o neprodlené zahájení řízení v této věci a o vydání předběžného opatření, kterým bude asistována vyhláška č. 299/1996 Sb. až do ukončení řízení. Toto podání stěžovatele vyřídil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dopisem ze dne 8. 1. 1997, v němž vysvětlil, jak byl zpracováván návrh novely vyhlášky č. 102/1995 Sb., za jakých okolností by se mohl Úřad touto problematikou zabývat a proč nepovažuje vyhlášku č. 299/1996 Sb. za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Z obsahu spisu je tedy zřejmé, že citovaný dopis Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 1. 1997, č.j. 7980/96-100, který stěžovatel napadá, nelze považovat za "rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah veřejné moci", proti němuž by bylo možné s úspěchem podat ústavní stížnost. Nejde totiž o zásah, který se týkal konkrétní právní věci stěžovatele. Ostatně Ústavní soud již v jiné věci dovodil, že ústavní stížnost může být podána jen tehdy, tvrdí-li fyzická nebo právnická osoba, že její chráněné právo či svoboda bylo porušeno individuálním aktem aplikace práva, nikoli právním aktem normativním (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2, vydání 1., Praha, C. H. Beck, P1. ÚS 17/93, um. č. 2). Jestliže tedy stěžovatel ústavní stížností nenapadl konkrétní zásah orgánu veřejné moci, nýbrž toliko vysvětlující dopis předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (v podstatě vyjadřující názor na vyhlášku č. 299/1996 Sb.), lze dovodit, že v souzené věci je ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání Ústavní soud příslušný není.
I. ÚS 83/97
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost
odmítl [§43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.].
Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, nemůže Ústavní soud projednávat ani spolu s ní podaný návrh na zrušení části vyhlášky č. 299/1996 Sb., který - se zřetelem na ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. - sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti jako její akcesorium. Věcnému vyřízení návrhu na zrušení napadených částí vyhlášky č. 299/1996 Sb. mimo rámec ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. brání ustanovení §64 odst. 2 cit. zákona, v němž jsou zakotveny subjekty oprávněné podat návrh na zrušení jiného právního předpisu než je zákon. Mezi těmito subjekty stěžovatel uveden není, takže návrh na zrušení napadeného předpisu by bylo nutno odmítnout, neboť by byl podán někým zjevně neoprávněným [ust. §43 odst. 1 písm. d) cit. zákona.].
Toliko pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel napadl postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže i potud, že Úřad o jeho stížnosti nerozhodl ve správním řízení podle zákona č. 71/1967 Sb., čímž mu znemožnil využít podání řádného opravného prostředku. V této věci by bylo nutno zvážit, zda by vůbec mohlo být vedeno správní řízení podle zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, kde by účastníky řízení byl stěžovatel na straně jedné a Ministerstvo dopravy a spojů ČR - vůči němuž se stěžovatel domáhal zahájení řízení - na straně druhé. Zákon o ochraně hospodářské soutěže vymezuje rozsah své působnosti v ust. §2 odst. 1 písm. a), podle něhož se vztahuje na fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé"). Podle ust. §12 odst. 1 cit. zákona je účastníkem řízení soutěžitel, o jehož právech nebo povinnostech stanovených zákonem má být v řízení rozhodnuto. Tím, že Ministerstvo dopravy a spojů ČR - tedy státní orgán - vydalo napadenou vyhlášku, se
I. ÚS 83/97
přirozeně nestalo účastníkem hospodářské soutěže, takže nemůže být považováno za
soutěžitele ve smyslu ust. §2 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Z této zákonné úpravy tedy vyplývá, že pro správní řízení podle zákona na ochranu hospodářské soutěže nebyly v souzené věci zákonné podmínky splněny, takže i v tomto směru je stěžovatelova námitka bezpředmětná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 1997
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj