ECLI:CZ:US:1997:1.US.85.97
sp. zn. I. ÚS 85/97
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 85/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatelky M.V., zastoupené JUDr. K.H., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 10 Ca 430/96, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti napadla rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 10 Ca 430/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v P., pozemkového úřadu, ze dne 10. 7. 1996 ve věci nevydání části pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. Stěžovatelka v podstatě opakuje návrhy
I. ÚS 85/97
již uplatňované v soudním řízení s tím, že se domnívá, že postupem krajského soudu byl porušen čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť důsledkem rozhodnutí soudu byl citelný zásah do jejího vlastnického práva.
Soudce zpravodaj nejprve konstatoval, že Ústavní soud je soudním orgánem ústavnosti podle čl. 83 Ústavy ČR a přezkoumává především, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Stěžovatelka namítla, že rozhodnutí soudu je zásahem do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod a z tohoto důvodu navrhla zrušení předmětného rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud dospěl k závěru, že předmětný stavební pozemek v katastrálním území Z. nelze stěžovatelce vydat, protože se jedná o pozemek, který byl po přechodu na stát zastavěn komunikací a je dána překážka ve vydání ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.
Již v řadě předchozích rozhodnutí ústavního soudu bylo konstatováno, že čl. 11 Listiny základních práv a svobod je třeba chápat především jako poukaz ústavního zákonodárce, že v normotvorné činnosti nesmí být z práva na vlastnictví nikdo vyloučen. Toto ustanovení Listiny základních práv a svobod tedy chrání v prvé řadě vlastnické právo jako takové, skutečné, a tedy již existující, a nikoliv tvrzený nárok na ně, tj. vlastnictví, jehož povaha je sporná.
Soudce zpravodaj nezjistil, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces. V řízení byly stěžovatelkou vznesené námitky řádně projednány a bylo o nich
rozhodnuto. Skutečnost, že soud zaujal jiný právní názor než
I. ÚS 85/97
stěžovatelka, neznamená automaticky, že došlo k porušení jejího práva a neúspěšný soudní spor o vlastnictví sám o sobě nesvědčí o porušení vlastnického práva garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce zpravodaj