ECLI:CZ:US:1997:2.US.125.96
sp. zn. II. ÚS 125/96
Usnesení
II.ÚS 125/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 18.8.1997 ve věci ústavní stížnosti P.E.G., zastoupeného JUDr. M.J., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem, čj. 10 Co 99/95-60, takto:
Ústavní soud stížnost odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 7.5. 1996, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 24.5.1995, čj. 10 Co 99/95-60, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech proti odpůrcům 1) PBH., a 2) Městu Ž., o uzavření dohody o vydání nemovitosti.
Rozsudek Okresního soudu v Lounech, čj. 7 C 899/92-46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí n.Labem, čj. 10 Co 9/95-60, nabyl právní moci dne 5.6. 1995. Návrh ústavní stížnosti byl Ústavním soudem doručen 7.5. 1996, tj. za 11 měsíců od právní moci obou zmíněných rozhodnutí.
II.ÚS 125/96
Sám stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že svou ústavní stížnost podává po lhůtě uvedené v §72 odst.2 zákona č. 182/1993 Sb., která činí pro podání návrhu 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Současně však upozorňuje, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podává do 1 roku od rozhodnutí Krajského soudu.
Stěžovatel se tedy dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., které však nemá žádnou vazbu na běh lhůty podle §72 odst. 2 cit. zákona, ale je pouze průlomem do ustanovení §75 odst.1 cit. zákona, t. j. kdy je
možno z vyjmenovaných důvodů tolerovat nevyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmeškání lhůty nelze v žádném případě tolerovat.
Přesto si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 7 C 899/92, ze kterého lze dovodit, že se jedná o závažnou problematiku, která by Ústavním soudem mohla být řešena, za předpokladu dodržení lhůty, což se však nestalo.
Proto soudci zpravodaji nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., neboť tento návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18.8.1997