ECLI:CZ:US:1997:2.US.148.97
sp. zn. II. ÚS 148/97
Usnesení
II. ÚS 148/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V.V., o návrhu ze dne 28. 4. 1997, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém obsáhle odůvodněném návrhu ze dne 28. 4. 1997 žádal 1) o ustanovení zástupce z řad advokátů Ústavním soudem ČR, 2) o uložení povinnosti Městskému soudu v Praze ustanovit mu zástupce z řad advokátů k zastupování v řízení o ústavní stížnosti a 3) navrhoval, aby mohl uplatnit ústavní stížnost přímo, tzn. bez prostřednictví advokáta.
Vzhledem k tomu, že podání navrhovatele nesplňovalo náležitosti zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl stěžovatel přípisem, doručeným mu oproti podpisu dne 14. 5. 1997, vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě do 3. 7. 1997 s tím, že v řízení před Ústavním soudem musí být ve smyslu §§30 a 31 zák. č. 182/1993 Sb. zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepisu návrhu. Současně byl výslovně poučen o zák. č. 85/1996, který umožňuje požádat o ustanovení advokáta Českou advokátní komoru, a o ustanovení §83 zák. č. 182/1993 Sb., které' stanoví podmínky, za kterých částečně nebo úplně uhradí náklady zastoupení účastníka v řízení před Ústavním soudem stát.
K výzvě ústavního soudu na odstranění vad navrhovatel
II. ÚS 148/97
přípisem ze dne 6. 6. 1997, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 6. 1997, z humanitárních důvodů požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad, končící 3. 6. 1997 (správně 3. 7. 1997), o 8 kalendářních dnů. Současně sdělil, že nesouhlasí s tvrzením, dle kterého zák. č. 182/1993 Sb. neumožňuje ustanovení advokáta v řízení o ústavní stížnosti z moci úřední, a to s ohledem na ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb. Dále uvedl, že trvá na své žádosti o uložení povinnosti Městskému soudu v Praze ustanovit mu zástupce z řad advokátů v řízení o ústavní stížnosti, a navrhl zrušení, popř. změnu ustanovení §241, odst. 1, 2, §250a zák. č. 99/1963 Sb, §29, §30 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., rovněž požádal, aby Nejvyššímu soudu ČR bylo v řízení o dovolání vedenému o rozhodnutí vrchního soudu, sp. zn. 3 Co 28/96, uloženo jednat podle pokynů stěžovatele a nikoliv jeho právního zástupce, a současně aby mu bylo při rozhodování uloženo nepřihlížet k ustanovení §241 odst. 1, 2 zák. č. 99/1963 Sb. Konečně žádal, aby Ústavní soud postupoval dle §75 odst. 2 písm. a) a b) zák. č. 182/1993 Sb.
V návaznosti na žádost navrhovatele o prodloužení lhůty mu bylo přípisem ze dne 24. 6. 1997 sděleno, že lhůta k odstranění vad návrhu mu byla poskytnuta až do 3. 7. 1997.
V podání, došlém Ústavnímu soudu dne 11. 8. 1997, se stěžovatel podrobně rozepsal o rozkolu mezi ním a jeho advokátem JUDr. J.M., jenž byl příčinou újmy vzniknuvší mu v soudním řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 129/94. Dále uvedl, že následující advokát, který mu byl ustanoven pro podání dovolání proti rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 31 C 129/94, JUDr. J.S., ho nepodal s tím, že se proti tomuto advokátovi domáhal žalobou náhrady vzniklé újmy, která byla projednávána pod sp. zn. 9 C 259/95 u Obvodního soudu pro Prahu 4, avšak bezúspěšně. Z uvedeného dovodil, že kdyby mu úprava obsažená v o.s.ř. umožňovala podat samostatně dovolání ve věci sp. zn. 31 C 129/94, nemusel být závislý na advokátovi.
II. ÚS 148/97
Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad znovu přezkoumal návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který nemá náležitosti dle zák. č. 182/1993 Sb., zejména proto, že navrhovatel dosud není zastoupen advokátem.
Pro úplnost Ústavní soud výslovně uvádí, že pro řízení před Ústavním soudem platí zák. č. 182/1993 Sb. jakožto lex specialis, nelze proto z jeho §63 dovodit pro Ústavní soud, jakožto orgán ochrany ústavnosti, postup, který je vlastní obecným soudům a který by mu umožňoval ustanovit advokáta ex offo, jak je tomu v řízení před obecnými soudy.
S ohledem na shora uvedené a zejména skutečnost, že dne 3. 7. 1997 uplynula navrhovateli lhůta k odstranění vad návrhu, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout s tím, že navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 15. 8. 1997 soudkyně Ústavního soudu