ECLI:CZ:US:1997:2.US.208.97
sp. zn. II. ÚS 208/97
Usnesení
II. ÚS 208/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. L.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.K., proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 12. 1996, sp. zn. 2 T 65/96, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 1997, sp. zn. 6 To 92/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §223 tr. zákona, který měl spáchat tím, že dne 27. 1. 1996 kolem 11.55 hod. v R., jako řidič osobního automobilu značky Fiat 126P, nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povrchu vozovky, který byl pokryt sněhem, dostal smyk, v důsledku kterého vjel do levé poloviny vozovky, kde se střetl s protijedoucím osobním autem
II. ÚS 208/97
značky Škoda 110L, přičemž spolujezdkyně v tomto vozidle, A.K., utrpěla zranění s dobou léčení od 27. 1. 1996 do 20. 3. 1996, tedy jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, stěžovatel s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Listiny, čl. 4 odst. 1 Listiny a konečně i čl. 90 Ústavy České republiky, uvádí, že jeho jednání nezakládá znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zákona a není tedy trestným činem, neboť podle tohoto ustanovení tr. zákona je trestně odpovědný ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost, uloženou mu podle zákona, zatímco on porušil pouze povinnost uloženou mu v ustanovení §16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, která navíc nebyla vydána na základě zákona a v jeho mezích, ale na základě vládního nařízení č. 54/1953 Sb.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti je založena na námitkách, týkajících se nesprávné interpretace a aplikace §223 tr. zákona, dle kterého "kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti". Protože citované ustanovení sankcionuje ublížení na ,zdraví porušením důležité povinnosti nenormované vůbec, potom s tím důsledkem, že dle téhož ustanovení je sankcionovatelné nejen porušení povinnosti uložené zákonem, ale i normami nižší právní síly, tedy v daném případě vyhláškou č. 99/1989 Sb. Stěží může vedle sebe v rámci jedné skutkové podstaty totiž obstát taková interpretace,která by vycházela ze
II. ÚS 208/97
sankcionovatelnosti porušení důležitých povinností, které postrádají právní podklad vůbec a nesankcionovatelnosti porušení důležitých povinností, jež mají právní základ, avšak nikoliv formou zákona. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle
§41 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová soudce zpravodaj
V Brně dne 20. 10. 1997