ECLI:CZ:US:1997:2.US.229.97
sp. zn. II. ÚS 229/97
Usnesení
II. ÚS 229/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele pana M.B., zastoupeného advokátem Mgr. J.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 1997, čj. 2 T 41/96, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatel se s odvoláním na porušení ustanovení čl. 3 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 1997, čj. 2 T 41/96, kterým byl odsouzen pro trestný čin loupeže jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §234 odst. 1 a §41 písm. a) a b) tr. zákona k nepodmínečnému trestu odnětí svobody
v trvání 9 roků s odůvodněním, že soud nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování. Dále uvedl, že odvolání, které směřovalo jak do výroku o vině i do výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. 5 To 243/97, zamítnuto dle ustanovení §256 tr. řádu.
II. ÚS 229/97
Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle čl. 10 Úmluvy. Takovýmto pravomocným rozhodnutím, které musí být v prvé řadě ústavní stížností napadeno, je nepochybně rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 5. 1997, sp.zn. 5 To 243/97.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv navrhovatele poskytuje.
Všechny tyto uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 18. 9. 1997 soudkyně Ústavního soudu