ECLI:CZ:US:1997:2.US.248.96
sp. zn. II. ÚS 248/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 248/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 2.9. 1997 ve věci ústavní stížnosti J.T., zastoupeného JUDr. H.S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 29.5. 1996, č.j. 31 To 264/96-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá:
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Jablonci n. Nisou ze dne 12.4. 1996, sp.zn. PP 229/95 a usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem - pobočka Liberec ze dne 29.5. 1996, č.j. 31 To 264/96-73.
Usnesením okresního soudu byla podle §61 odst.1 písm. a) tr. zák. zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí n. Labem - pobočka Liberec ze dne 8.2. 1993, sp. zn. 1 T 56/91.
II.ÚS 248/96
Podanou stížnost proti tomuto usnesení zamítl Krajský soud v Ústí n. Labem - pobočka Liberec usnesením ze dne 29.5. 1996, č.j. 31 To 264/96-73. Stěžovatel vytýká oběma usnesením porušení zákona a tím i porušení čl. 4 odst.1 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť povinnost nadále setrvat ve výkonu trestu považuje za rozporuplnou s ustanovením §61 tr. zák.
Stěžovatelem citovaný §61 tr. zák. připouští pouze možnost podmíněného propuštění odsouzeného na svobodu, a to po odpykání poloviny trestu při splnění zákonem stanovených podmínek.
Podmíněné propuštění z výkonu trestu není tedy povinností ze zákona, ale pouhou možností, o které rozhoduje příslušný soud, kdy takovéto podmíněné propuštění je plně v jeho rozhodovací pravomoci. Institut podmíněného propuštění se nikterak nedotýká čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť se nejedná o stíhání nebo zbavení svobody. Navíc vůbec již neodporuje důvodu a způsobu stanovenému zákonem. O podmíněné propuštění je vždy po uplynutí časových lhůt možno znovu zažádat.
Protože nedošlo oběma usneseními k žádnému porušení ústavnosti, byl nucen Ústavní soud návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb., jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 2.9. 1997