ECLI:CZ:US:1997:2.US.251.95
sp. zn. II. ÚS 251/95
Usnesení
II.ÚS 251/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B.K. a E.K., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.1995, sp. zn. 9 Co 339/95, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.1995, čj. 9 Co 339/95, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31.1.1995, čj. 11 C 225/93-36, podle kterého bylo stanoveno, že se ruší kupní smlouva uzavřená dne 28.12.1970 mezi E.G., zastoupenou K.S. a B. a E.K., která byla registrována SN pod sp.zn. R I 266/71, a to v části, kterou byly pozemky p.č. 556/5-les, 570, 571 a 572-pole v k.ú. a obci T., bezúplatně převedeny na odpůrce B. a E.K.
II.ÚS 251/95
Dále bylo tímto rozsudkem určeno, že odpůrci jsou povinni zaplatit navrhovatelce částku 50 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a že jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení.
Rozsudek současně zamítl návrh navrhovatelky, aby bylo určeno, že je vlastníkem těchto pozemků, a návrh na zaplacení úroků z částky 50 000,- Kč.
Jednání odvolacího soudu bylo provedeno k odvolání navrhovatelky i odpůrců, s výjimkou ustanovení o úrocích, které již nabylo právní moci.
Stěžovatelé, odpůrci v předcházejících soudních řízeních, se cítí být poškozeni ve svých vlastnických právech, neboť jak uvádějí, právě zmíněnými rozsudky došlo k umenšení jejich vlastnictví a tím došlo i k porušení čl.l, č1.3 odst.3 a čl.ll odst.l,4 Listiny základních práv a svobod.
Jak uvedeno výše, soud na návrh restituentky pro částečné zrušení kupní smlouvy použil ust. §8 odst.3 zákona č.229/1991 Sb.(v platném znění se jedná o §8 odst.4 cit. zákona).
Podle §8 odst.3 zákona č.229/1991 Sb., ve znění zák.č. 195/1993 Sb., v případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily a jsou-li tyto pozemky ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby buď o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo že vlastník již pozemky tímto způsobem nabyl, případně jeho dědic uhradí cenu darovaných pozemků.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti brojí pouze proti právnímu názoru odvolacího soudu, který dovodil, že u
II.ÚS 251/95
odpůrců-stěžovatelů došlo k nesprávnému výkladu ustanovení §8 odst.3 cit. zákona, kdy tíseň je nutno prokazovat pouze v případech, kdy vlastník pozemku daruje v tísni své pozemky fyzické osobě. Vylučovací spojka "nebo" znamená, že u bezplatného převodu v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, již není nutno tíseň dokazovat.
Stěžovatelé s tímto právním názorem nesouhlasí, odvolávají se na komentář k §8 odst.3 zák.č. 229/1991 Sb., z nichž podle nich vyplývá, že rozlišení formulace "daroval" a "byly bezúplatně převedeny", použil zákonodárce k odlišení skutečnosti, že v prvém případě šlo o darovací smlouvu, která tak byla i označena, a ve druhém případě, že šlo o situaci, kdy smlouva byla označena jako kupní, ale svojí povahou šlo o smlouvu smíšenou. Pojem bezúplatný převod je z hlediska své obsahové náplně totožný s pojmem darování. Proto stěžovatelé se neztotožňují s názorem Krajského soudu v Ostravě, že v daném případě se nemusí dokazovat tíseň, když došlo k darování.
Ústavní soud neplní funkci soudu odvolacího a nastupuje pouze tam, kde dochází k porušení ústavnosti. Zkoumá všechny případy, kdy je event. možnost takového tvrzeného porušení. V tomto případě nelze oběma soudům vytknout žádné porušení ústavnosti. Mohl však účastníky odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 24. května 1994, publikovaný pod č. 131/1994 Sb., kde právě dotčená problematika §8 zák.č. 229/1991 Sb., v platném znění, je k návrhu skupiny poslanců ČR do všech podrobností právně řešena. Stěžovatelé se tak mohli vyhnout podání zjevně neopodstatněného návrhu.
Praxe bezúplatného převodu pozemků v souvislosti s převodem obytných a hospodářských budov byla prováděna na základě "Směrnice o postupu při registraci smluv u státních notářství a při udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí ONV" vydané dne 15.5.1964 ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem zemědělství, lesního
II.ÚS 251/95
a vodního hospodářství (čj. 61 516/64-MZ-práv.).
V případě §8 odst.3 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, to znamená:
a) interpretovat pojem tísně v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948-1989 (neboť jiná interpretace by zakládala nerovnost právních následků ve vztahu k jiným, v tísni uzavřeným právním úkonům, a tím rozpor s ústavním principem rovnosti),
b) důvod protiprávnosti při bezúplatném převodu pozemků v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, spatřovat ve skutečnosti, že při registraci kupních smluv na obytné a hospodářské budovy byl na vlastníky činěn nátlak (pod sankcí nezaregistrování kupní smlouvy),aby do kupní smlouvy bylo zahrnuto i darování pozemků, které k budovám patřily, tudíž byla omezena jejich smluvní svoboda.
Tolik z citovaného nálezu Ústavního soudu ČR. K tomu je třeba jen dodat, že podle čl. 89 odst.2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí závazná pro všechny orgány i osoby, zvláště pokud se jedná o úpravu zákona, publikovanou ve Sbírce zákonů.
Proto bylo nutno ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst.l písm.c) zák.č.182/1993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně dne 15.1.1997 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj