ECLI:CZ:US:1997:2.US.306.96
sp. zn. II. ÚS 306/96
Usnesení
II. ÚS 306/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.H., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 28 T 16/95, ze dne 26. 4.. 1996, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve své ústavní stížnosti, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 1996, sp. zn. 28 T 16/95, domáhal přezkoumání a zrušení uvedeného rozsudku. V odůvodnění uvedl, že přikládá jeho kopii a dále i kopii podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, pokud jde o podstatnou část vlastní argumentace. Také tento podnět, jak Ústavní soud zjistil, stejně tak jako ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 1996, sp. zn. 28 T 16/95, a to přesto, že na základě odvolání jak krajského státního zástupce, tak navrhovatele, byl ústavní stížností napadený
II. ÚS 306/96
rozsudek Vrchním soudem v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. 9 To 50/96, nejen zrušen, ale s odkazem na §259 odst. 3 tr. řádu bylo znovu meritorně rozhodnuto. Právě toto rozhodnutí Vrchního soudu je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být v prvé řadě ústavní stížností napadeno (srov. úpravu obsaženou v §72 odst. 1 písm. a); odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy; §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv navrhovatele poskytuje. Nehledě k tomu, že v dané věci byl již ústavní stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušen.
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 14. 7. 1997 soudce zpravodaj