ECLI:CZ:US:1997:2.US.315.97
sp. zn. II. ÚS 315/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 315/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti MUDr. L.S., zastoupeného JUDr. F.Sch., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29.5. 1997, sp. zn. 13 C 194/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. f) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, protože podaný návrh je nepřípustný.
Dne 25.8. 1997 obdržel Ústavní soud podání, které směřuje proti shora uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29.5. 1997, sp. zn. 13 C 194/96. Ve shora uvedeném podání navrhovatel uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl o návrhu stěžovatele tak, že návrh žalobce na odklad vykonavatelnosti dvou rozhodnutí disciplinární komise a odvolací a revizní komise ČMFS zamítl. Ve věci samé však dosud rozhodnuto nebylo. Rozhodující soud vycházel v odůvodnění svého výroku z ustanovení hlavy páté o.s.ř., která upravuje postup soudu ve správním soudnictví. Následkem této úvahy rozhodujícího soudu pak bylo, že použil ustanovení §250j odst.4 o.s.ř. a v poučení uvedl, že proti usnesení, kterým ve věci rozhodl, není přípustné odvolání.
II.úS 315/97
Stěžovatel přes toto poučení využil svého práva daného ustanovením §204 odst.4 o.s.ř. a podal dne 21.7. 1997 proti napadenému usnesení odvolání.
Přílohou podané ústavní stížnosti bylo napadené usnesení, ve kterém nebyla vyznačena doložka nabytí právní moci. Dne 2.10. 1997 obdržel Ústavní soud k podané ústavní stížnosti sdělení stěžovatele, ze kterého vyplývá, že podané odvolání proti stížností napadenému usnesení bylo předloženo Městskému soudu v Praze k rozhodnutí a odvolací soud věc projednává pod sp. zn. 19 Co 572/97.
Soudce zpravodaj si k podané ústavní stížnosti vyžádal vysvětlení od Obvodního soudu pro Prahu 6, zastoupeného předsedkyní senátu 13 C. Ta ve svém vyjádření doručeném Ústavnímu soudu dne 29.9. 1997 sdělila, že podané odvolání, včetně napadeného rozhodnutí, postoupila k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
Podle ustanovení §72 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst.1 písm.d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 1 Ústavy. Ve smyslu odst. 2 a 4 §72 citovaného zákona je možnost podání ústavní stížnosti vázána zákonnou 60 denní lhůtou, jejíž počátek začíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Paragraf 75 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. pak stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná v případě, že stěžovatel nevyčerpal před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jak ze shora uvedeného vyplývá, stěžovatel nedoložil k podané ústavní stížnosti pravomocné rozhodnutí, které by umožňovalo Ústavnímu soudu pokračovat v řízení o podané ústavní stížnosti.
II.úS 315/97
Soudci zpravodaji proto nezbylo než podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 20.10. 1997