ECLI:CZ:US:1997:2.US.321.97
sp. zn. II. ÚS 321/97
Usnesení
II.ÚS 321/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 1.10. 1997 ve věci ústavní stížnosti RNDr. Č.H., zastoupeného advokátem J.K., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 25. srpna 1997, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 1.9. 1997, se navrhovatel formou ústavní stížnosti domáhá
1) zrušení usnesení Městského zastupitelstva v Jihlavě ze dne 24.7. 1997, č. 94/97 - MZ o bezúplatném převodu nemovitostí o celkové výměře 95 207 m2 v tzv. lokalitě K.z. a to společnosti B.D., spol. s r.o.
2) aby Ústavní soud zakázal Městskému zastupitelstvu v Jihlavě, jakož i dalším orgánům města J., aby pokračovaly v porušování ústavně zaručených základních práv tím, že vyloučí veřejnost ze zasedání městského zastupitelstva.
V postupu orgánu města J. spatřuje stěžovatel porušení čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, protože nebyl připuštěn na pracovní část jednání městského zastupitelstva. Tím bylo, jak dále dovozuje, porušeno jeho základní právo vyhledávat a šířit informace. Ve způsobu, jakým se tak stalo, spatřuje porušení
II.ÚS 321197
dalších článků Listiny základních práv a svobod, a to čl. 10 odst.1, podle kterého má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno čl. 14 odst.1, podle kterého je zaručena každému svoboda pohybu a pobytu.
Podle ustanovení §72 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, a to podle čl. 87 odst.1 písm.d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem,
opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Podmínkou podání ústavní stížnosti je tedy skutečnost, že tvrzená porušení ústavnosti, at' již rozhodnutím nebo opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci, se bezprostředně týkají stěžovatele, a že on sám byl v důsledku této neústavnosti na svých právech poškozen. Citovaný §75 odst.1 dovozuje, že aby se tak mohlo stát, musel by být stěžovatel účastníkem takového řízení.
Pokud chybí tento subjektivní prvek na straně stěžovatele, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. V podané ústavní stížnosti tento základní prvek chybí.
Stěžovatel se proto nemůže dovolávat ani znění §75 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb. Pokud je však názoru, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, má zcela jistě možnost jako významný ústavní činitel - poslanec, uplatnit své návrhy jinou cestou.
Pro úplnost je třeba uvést, že pro přijetí navrhovaného předběžného opatření, t. j. aby statutární orgány města J. nepokračovaly v jednání o bezúplatném převodu
II.ÚS 321/97
nemovitostí na společnost B.D., spol. s.r.o. vzhledem k nedostatku aktivní legitimace stěžovatele, není Ústavní soud rovněž kompetentní.
Proto vzhledem ke znění petitu návrhu Ústavní soud konstatuje, že stěžovateli nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva a svobody.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání návrh odmítl podle §43 odst.1 písm.d) zák.č. 182/1993 Sb. v platném znění, protože jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 1.10. 1997