ECLI:CZ:US:1997:2.US.332.96
sp. zn. II. ÚS 332/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ II.ÚS 332/96
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 22.9. 1997 ve věci podané ústavní stížnosti E.V., zastoupené JUDr. Z.J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.9. 1996, sp. zn. 21 Co 309/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Dne 2.12. 1996 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelky, která ve své ústavní stížnosti uvedla, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2.9. 1996, sp. zn. 21 Co 309/95, kterým byl rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22.12. 1994, č.j. 6 C 386/93-23, zrušen a řízení bylo ve smyslu ustanovení §107 odst. 1 a §2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §103 o. s. ř. zastaveno, došlo k porušení čl.1, 2, 4, 26 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
II.ÚS 332/96
Porušení uvedených článků Listiny spatřuje navrhovatelka mimo jiné v tom, že citovaným usnesením Krajského soudu v Brně byla státní moc uplatněna nad mez stanovenou zákonem a byla jí uložena povinnost větší, než stanoví zákon.
V další části stížnosti navrhovatelka uvádí, že v daném případě nemělo být řízení odvolacím soudem zastaveno z důvodu nedostatku pasivní legitimace, když tento názor je opřen pouze o stanovisko rozhodujícího soudu a jeho výklad procesního nástupnictví v případě singulární sukcese.
Navrhovatelka má za to, že odvolací soud nepostupoval v intencích zákona, neboť smyslem celého občanskoprávního řízení je rozhodovat zákonným způsobem o právech a právem chráněných zájmech účastníků. V dané věci rozhodl krajský soud o zastavení řízení a ve svém odůvodnění usnesení uvedl : " Účastníkem řízení se stává mimo jiné ten, koho navrhovatel v návrhu označil za odpůrce. Na změnu v osobě účastníka bez návrhu účastníků řízení pamatuje o. s. ř. pouze v ustanovení §107 o. s. ř u tzv. univerzální sukcese. V daném případě se však o tento případ nejedná. Soud I. stupně měl správně i nadále ve věci jednat se státním podnikem B., jako označeným odpůrcem. Pokud soud bez dalšího jednal a rozhodl proti a.s. B., je to důvod ke zrušení jeho rozsudku, jelikož jednal a rozhodl proti někomu, kdo se nikdy nestal účastníkem řízení. "
S tímto názorem soudce zpravodaj souhlasí, neboť v žalované věci označila stěžovatelka za odpůrce B., když tento státní podnik existoval jak v době podaného návrhu, tak i v době rozhodování soudu I. instance, takže se nejednalo o nesprávné podání ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř., i když bylo zřejmé, že takto označený účastník řízení v době rozhodování okresního soudu neměl v dané věci procesní legitimaci. K zániku odpůrce došlo, jak zjistil odvolací soud, až dnem 6.5. 1996, kdy došlo k výmazu z obchodního rejstříku.
II.ÚS 332/96
Lze rovněž souhlasit s názorem odvolacího soudu, že v případě současné existence dvou nezávislých právních subjektů, a to B., s.p. a B., a. s. se shodným sídlem, nelze vyvodit v případě záměny účastníka řízení závěr o univerzální sukcesi.
Jestliže stěžovatelka tvrdí, že v daném případě odvolací soud nevzal v úvahu možnost singulární sukcese, při níž by došlo na straně odpůrce k procesnímu nástupnictví, aniž by o něm soud musel rozhodovat ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., pak zřejmě pominula skutečnost, že prvoinstanční soud jednal s a. s. B., jako s účastníkem řízení, aniž bylo v průběhu řízení vedeného u okresního soudu některým z účastníků řízení soudu oznámeno, že tento soud nadále jedná s právním nástupcem odpůrce jako s účastníkem řízení.
S ohledem na tuto skutečnost soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost jako zcela neopodstatněnou ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 22.9. 1997