ECLI:CZ:US:1997:2.US.335.96
sp. zn. II. ÚS 335/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 335/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti R.K., zastoupeného Mgr. T.P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.9. 1996, č.j. 1 To 133196, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.9.1996, sp. zn. 1 To 133/96, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení §148 odst.1 písm.c) tr.ř. Usnesení soudu I. instance zamítlo žádost obviněného (nyní stěžovatele) podle §72 odst.2 tr.ř. o propuštění z vazby, neboť podle názoru tohoto soudu i nadále trvají důvody vazby stanovené podle §67 písm.a), písm.c) tr.ř.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel byl vzat do vazby v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/95 dne 10.11. 1995.
II.ÚS 335/96
Proti citovanému usnesení si podal stěžovatel stížnost, která byla napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze jako nedůvodná zamítnuta.
Z odůvodnění tohoto usnesení je pak zřejmé, že stěžovatel argumentoval shodně jak ve stížnosti napadající usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak i v ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Odvolací soud se zabýval z titulu dodržení omezeného revizního principu trestního řízení zákonnosti a správnosti celého předchozího řízení a konstatoval, že veškeré námitky stěžovatele, směřované proti usnesení soudu I. instance, nejsou důvodné a nemají ani oporu v trestním spise.
Pokud se týká vazebních důvodů [ §67 písm.a), písm.c) tr.ř.] shledal vrchní soud tyto důvody, vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti a dále ke skutečnosti, že stěžovatel se před svým vzetím do vazby nezdržoval v místě svého bydliště a byl zadržen mimo území ČR, za naprosto opodstatněné.
Jak z podané ústavní stížnosti, tak i z napadeného usnesení vyplývá, že proti stěžovateli je u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn 37 T 4/95, vedeno další trestní řízení, a to ve věci skutkově totožné ( §250 odst.1, odst.4 tr.ř.), takže je na místě obava z hrozícího pokračování v trestné činnosti stěžovatele.
Jestliže nyní stěžovatel brojí svým podáním proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, považuje ústavní stížnost pouze za možnost jak v zákonné lhůtě znovu napadat usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.11. 1995, sp. zn. 30 T 6/95. Podaná ústavní stížnost tak zjevně nekoresponduje s výrokem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť tento soud pouze přezkoumával stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, odůvodňující další setrvání navrhovatele ve vazbě podle §67 písm.a), písm.c) tr.ř., když žádost o propuštění z vazby podaná stěžovatelem byla zamítnuta.
II.ÚS 335/96
Soudce zpravodaj znovu konstatuje, že Ústavní soud není přezkumným ani dozorovým orgánem nad činností obecných soudů a není tedy ani vázán omezeným revizním principem dle tr.ř., který by jej zavazoval přezkoumávat veškeré procesní úkony v trestním řízení vedeném proti stěžovateli. Takový postup by byl nežádoucí ingerencí do činností obecných soudů, neboť by tím došlo k narušení principu nezávislosti soudů.
Vzhledem k tomu, že soudce zpravodaj z podané ústavní stížnosti a rovněž napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci nezjistil porušení č1.8 odst.5 Listiny základních práv a svobod, byl nucen podanou stížnost jako nedůvodnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 8.12. 1997