ECLI:CZ:US:1997:2.US.348.96
sp. zn. II. ÚS 348/96
Usnesení
II. ÚS 348/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) DZ., 2) M.V., 3) RNDr. M.P., všichni zastoupeni advokátem JUDr. P.K., o ústavní stížnosti proti Ministerstvu dopravy ČR a vládě České republiky, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé ve svém návrhu, označeném jako "ústavní stížnost proti nezákonnému zásahu orgánů veřejné moci do základních práv
II. ÚS 348/96
stěžovatelů v souvislosti se schvalováním aktualizace koncepce rozvoje dálnic a čtyřpruhových silnic pro motorová vozidla v ČR do roku 2005 - usnesení odpůrce č. 2, č. 528 ze dne 16. 10. 1996", uvedli, že napadené usnesení vlády se zabývá aktualizací usnesení vlády ze dne 10. 11. 1993, č. 631, v tom smyslu, že je plnohodnotně přizpůsobuje měnícím se podmínkám, což dále znamená, že nejde jen o "prováděcí" či realizační rozhodnutí, ale o materiál, který stejně tak jako ten předcházející měl být projednán postupem dle §14 odst. 3 a 4 zák. č. 244/1992 Sb., tedy zveřejněn a s přihlédnutím k připomínkám veřejnosti zaslán k zaujetí stanoviska příslušnému orgánu, k čemuž však nedošlo, a proto bylo porušeno základní právo stěžovatelů na včasné a úplné informace o životním prostředí dle čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále právo podílet se na správě věcí veřejných dle čl. 21 odst. 1 Listiny. V další části své ústavní stížnosti stěžovatelé obsáhle polemizovali s rozhodnutími Ústavního soudu o ústavních stížnostech, které byly podány proti usnesením vlády v téže věci, ale za předchozí časové úseky. Na závěr stěžovatelé uvedli, že Ústavní soud nemůže dovolit, aby výkonná moc porušovala zákon a ve svých důsledcích nenaplňovala Listinu v čl. 35 odst. 2 a čl. 21 odst. 1.
Vláda ČR ve svém vyjádření zdůraznila, že napadeným usnesením byl pouze rekapitulován a zhodnocován stav výstavby a přípravy výstavby dálnic a čtyřpruhových silnic, včetně aktualizace finančních prostředků pro rok 1997, s tím, že každoročně dochází k takové aktualizaci usnesení vlády z roku 1993 č. 651. Dále ve svém vyjádření vláda uvedla, že napadené usnesení nemělo povahu koncepce ve smyslu §17 zák. č. 244/1992 Sb.
Ministerstvo dopravy ve svém vyjádření v podstatě uvedlo, že napadené usnesení vlády obsahuje stavby v různém stupni přípravy a realizace, takže zahrnuje jak stavby, které jsou již v projednávání podle zák. č. 244/1992 Sb., tak před tímto
II. ÚS 348/96
projednáváním, což dále znamená, že se jedná o materiál zcela jiné polohy i účelu, než jsou koncepce podle zák. č. 244/1992 Sb., a to v tom smyslu, že se jedná o materiál informativní povahy. Dále ministerstvo ve svém vyjádření uvedlo, že pokud předcházející usnesení vlády použilo slova koncepce, došlo k nedopatření, které bylo okamžitě zhojeno následným usnesením. Mimo to Ministerstvo dopravy upozornilo na bod III. napadeného usnesení, kterým se ukládá ministrovi životního prostředí projednání podle zák. č. 244/1992 Sb. Zcela na závěr se Ministerstvo dopravy ve svém vyjádření vyslovilo i k ekologické stránce celé problematiky.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným usnesením vlády č. 528 ze dne 16. 10. 1996 a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, jak pokud jde o namítané porušení čl. 35 odst. 2 Listiny, tak č1. 21 odst. 1 Listiny. A to proto, že v prvém směru stěžovatelé zcela přehlíží, že orgánem povinným poskytovat informace o ochraně přírody a krajiny je Ministerstvo životního prostředí (srov. §72 zák. č. 114/1992 Sb.), v důsledku čehož případné porušení postupů upravených v §14 zák. č. 244/1992 Sb. nemůže založit porušení práva na informace o životním prostředí, ve smyslu č1. 35 odst. 2 Listiny ze strany vlády a Ministerstva dopravy (k tomu srov. č1. 41 odst. 1 Listiny). Jinými slovy, k porušení č1. 35 odst. 2 Listiny, tj. práva na informace o životním prostředí, nemohlo dojít namítaným postupem vlády a Ministerstva dopravy, jestliže dle §72 zák. č. 114/1992 Sb. subjektem povinným k poskytování těchto informací je Ministerstvo životního prostředí. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že Ministerstvo životního prostředí je také orgánem příslušným k posouzení vlivu koncepce na životní prostředí ve smyslu §14 odst. 2 zák. č. 244/1992 Sb. V druhém směru, tj. ohledně tvrzeného porušení práva podílet se na správě věcí veřejných dle čl. 21 odst. 1 Listiny, jímž se rozumí právo ucházet se a zastávat jakékoliv funkce ve veřejném životě, Ústavní soud uvádí, že toto právo nemohlo být již pojmově nedodržením postupu dle č1. 14 odst. 3 a 4 zák. č. 244/1992 Sb.
II. ÚS 348/96
dotčeno. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 14. 10. 1997 soudce zpravodaj