ECLI:CZ:US:1997:2.US.57.97
sp. zn. II. ÚS 57/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 57/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 1.9. 1997 ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného advokátem JUDr. P.K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.11. 1996, č.j. 6 Co 2167/96-27, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.6.1996, sp. zn. 15 C43196, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Navrhovatel podal dne 14.2 1997 k Ústavnímu soudu stížnost, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.11. 1996, č.j. 6 Co 2167/96-27, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.6. 1996, sp. zn. 15 C 43/96.
Shora uvedenými rozsudky obecných soudů byl návrh stěžovatele ohledně neplatnosti výpovědi nájmu pozemků v obci Č.B., k.ú. Č.B., a to zahrad p.č. 1357/2 a p.č. 1358, zamítnut. Navrhovatel odůvodnil své
podání porušením čl.1, čl.4 odst.3 a čl.11 odst.3 Listiny základních práv a svobod a současně i tvrzeným porušením čl. Ústavy ČR, které spatřuje v omezení svého
II.ÚS 57/97
vlastnického práva a nerovnosti práv účastníků právního sporu.
Stěžovatel se domnívá, že tvrzení obecných soudů, pokud se týká postavení účastníků řízení, které hodnotily tyto účastníky jako subjekty občanskoprávních vztahů a nikoli jako subjekty ve smyslu zák.č. 229/1991 Sb. v platném znění, je nesprávné.
Dále uvádí, že rozhodující soudy nevzaly v úvahu jak znění ustanovení §22 odst.4 zák.č. 229/1991 Sb. v platném znění, tak ani charakter pozemku i samotnou nesprávnou výpovědní lhůtu. V další části svého podání navrhovatel uvedl, že byla porušena i jeho práva jako účastníka řízení, když nebyl v rozporu s ustanovením §1 odst.2 zák.č. 229/1991 Sb. přibrán k řízení o vydání pozemku.
Porušení článku 1 Listiny základních práv a svobod spatřuje navrhovatel ve skutečnosti, že v řízení o vydání pozemku, jenž má charakter zahrady a nalézá se v lokalitě zahrad, nebyl brán zřetel na znění §11 odst. písm. d) zák.č. 229/1991 Sb. ve znění změn a doplňků.
Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.6. 1996, sp. zn. 15 C 43/96, soudce zpravodaj zjistil, že pozemky p.č. 1357/2 a p.č. 1358 oba k.ú. Č.B. měl stěžovatel pronajatý od různých subjektů zhruba od roku 1964.
Byl si však plně vědom skutečnosti, že obě parcely jsou výhledově podle schváleného územního plánu určeny k zástavbě, a proto již v roce 1984 požádal tehdejší MěNV Č.B. o přidělení náhradního pozemku. Jeho žádosti bylo vyhověno a od roku 1985 obhospodařuje stěžovatel i přidělený náhradní pozemek o větší výměře než je sporný pozemek.
Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 21.11. 1996, č.j. 6 Co 2167/96-28, rozhodnutí soudu I. instance potvrdil a konstatoval, že podaná určovací
II.ÚS 57/97
žaloba není v dané věci vhodná, neboť postavení navrhovatele (nyní stěžovatele) ve sporu bylo postaveno na jisto již dřívějším pravomocným rozhodnutím tohoto soudu a podaná žaloba nemůže obcházet smysl zákona a sloužit tak k reparaci již pravomocně skončeného sporu.
Odvolací soud správně konstatoval, že stěžovateli před podáním žaloby podle §80 písm.c) o.s.ř. nesvědčil naléhavý právní zájem na určení existence či neexistence nájemního vztahu k uvedeným pozemkům, a proto bylo nutné podanou žalobu zamítnout.
Závěrem nelze než zopakovat, že ani ústavní soud se nemůže zabývat problematikou ukončení nájemního vztahu k předmětným pozemkům, neboť tuto otázku musely vyřešit obecné soudy před ukončením řízení o návrhu na vyklizení nemovitostí, a jde tedy o res judicata, byt' se stěžovatel pochybností o platnosti výpovědní lhůty snažil přenést do stádia nového projednání. Na postavení účastníků tohoto soudu proto oba soudy zcela správně aplikovaly znění příslušných ustanovení Občanského zákoníku.
Soudci zpravodaji proto nezbylo než podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 1.9. 1997