ECLI:CZ:US:1997:3.US.105.97
sp. zn. III. ÚS 105/97
Usnesení
III. ÚS 105/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.J., zastoupeného advokátem JUDr. R.T., takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 26. 3. 1997 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 27. 3. 1997. Vzhledem k tomu, že podání navrhovatele nesplňovalo zák. č. 1982/1993 Sb. stanovené náležitosti, vyzval Ústavní soud navrhovatele k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě. Vzhledem k obtížím při zajištění povinného právního zastoupení prodloužil Ústavní soud lhůtu k odstranění vad tak, aby navrhovateli nebylo znemožněno řádně předložit návrh. Navrhovateli byl právní zástupce určen rozhodnutím, Česky advokátní komory. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 19 Ca 565/95-48 ze dne 31. 1. 1997, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí okresního úřadu, pozemkového úřadu v P. číslo 2902, čj. 1946/95/Srb, ze dne 27. 9. 1995, podle §9 odst. 4 zák.. č. 229/1991 Sb. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 38
III. ÚS 105/97
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále (uvedeno v "upřesnění návrhu") porušen i čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis,sp. zn. 19 Ca 565/95, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové. Ze spisového materiálu ústavní soud zjistil, že navrhovatel spolu s Mgr. J.R. (svou sestrou) uplatnili včas u Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P. (dále jen "pozemkový úřad") nárok na vydání nemovitostí v návrhu specifikovaných, které jejich dnes již zemřelá matka A.J. převedla darem učiněným v tísni na čs. stát. Poté, když pozemkový úřad zjistil, že nedošlo k uzavření dohody o vydání nemovitosti, rozhodl podle §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., že navrhovatel a jeho sestra Mgr. J.R. jsou podílovými spoluvlastníky specifikované předmětné parcely. Navrhovatel se řádně podaným opravným prostředkem domáhal zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a vrácení věci tomuto orgánu k dalšímu řízení. Nezákonnost vydaného rozhodnutí spatřoval navrhovatel v tom, že již v řízení, které vydanému rozhodnutí předcházelo, nebyly vyřešeny předběžné otázky neoprávněného zastavění části lesního pozemku stavbou garáže, tedy záboru státní lesní půdy s nepovoleným vymýcením lesních porostů, dále nebyly vyřešeny otázky neoprávněného oplocení části vydávané parcely. Tím, že pozemkový úřad tyto otázky nevyřešil, vytvořil situaci, kdy navrhovatel nemá reálnou možnost podílet se na výkonu svých spoluvlastnických práv k vydávaným nemovitostem ve stejném rozsahu jako jeho sestra. Dále navrhovatel spatřoval nezákonnost vydaného rozhodnutí v tom, že pozemkový úřad nevyhověl jeho návrhu, aby bylo provedeno geometrické rozdělení předmětných parcel tak, aby každé z oprávněných osob byla vydána samostatná parcela. Dále navrhovatel namítal nepřesně a neúplně zjištěný skutkový stav, když nebylo provedeno za jeho účasti místní šetření a ve věci se nekonalo ústní jednání.
O podaném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že rozsudkem, čj. 19 Ca 565/95-48, ze dne 31. 1. 1997, napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že pravomoc pozemkového úřadu jako
III. ÚS 105/97
příslušného orgánu státní správy je ve věcech řízení podle zák. č. 229/1991 Sb. dána ust. §9 cit. zákona. Pozemkový úřad je oprávněn rozhodovat a) o schválení dohody o vydání nemovitosti, b) o vlastnictví k nemovitostem a c) o zřízení nebo zrušení věcného břemene. Je na tomto orgánu, aby posoudil, zda povaha věci vyžaduje nařídit ústní jednání a jaké podklady pro chystané rozhodnutí považuje za potřebné pro zjištění skutečného stavu věci. Z výše uvedeného krajský soud dovodil, že pokud navrhovatel požadoval, aby nemovitost, na kterou uplatnil nárok, byla reálně rozdělena a jednotlivé díly byly individuálně vydány žadatelům, nemohl mu pozemkový úřad vyhovět, neboť by tak překročil svoji pravomoc. Vzhledem k vymezené pravomoci nepříslušelo také pozemkovému úřadu v řízení podle zák. č. 229/1991 Sb. rozhodovat o nepovolených stavbách, o záboru lesní půdy a vymýcení lesních porostů, neboť tyto otázky patří do pravomoci jiných orgánů státní správy. Krajský soud v Hradci Králové dále konstatoval, že výrok napadeného rozhodnutí je nejen srozumitelný a dostatečně určitý, ale má i potřebné náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí. Dále Krajský soud v Hradci Králové konstatoval, že skutečnost, že část parcel je zastavěna drobnými stavbami, nebrání ve smyslu ust. §11 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. jejich vydání. Krajský soud souhlasil s názorem navrhovatele pouze v tom, že spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru, v jaké se oba spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech, vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společným věcem. Třeba však dodat, že faktické užívání společných věcí nemusí vždy odpovídat poměru jejich spoluvlastnictví, protože o užívání a případných výnosech a nákladech se mohou dohodnout jinak, případně na návrh některého z nich může ve věci rozhodnout soud. Stejně tak může na návrh rozhodnout soud o zrušení podílového spoluvlastnictví.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca 565/95-48, ze dne 31. 1. 1997, i proti rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v P., číslo 2902 čj. 1946/95/Srb, ze dne 27. 9. 1995, podal navrhovatel ústavní stížnost, kterou se domáhá ochrany svého práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny, protože podle jeho názoru právě napadenými rozhodnutími bylo toto právo porušeno. Porušení svého práva spatřuje navrhovatel v tom, že postupem Krajského soudu v Hradci Králové, který přes písemnou omluvu navrhovatele, že se nebude
III. ÚS 105/97
moci zúčastnit ústního jednání, projednal věc v ústním jednání bez jeho přítomnosti a neumožnil mu, aby se vyjádřil k tvrzením účastníků. Podle názoru navrhovatele se v tomto případě nejedná o situaci, která by odůvodňovala průlom do práva být slyšen, a proto považuje postup krajského soudu za porušení svého práva podle č1. 38 odst. 2 Listiny. Dále napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech v tom, že pozemkový úřad nepřipustil všechny důkazy jím navrhované, aniž toto rozhodnutí řádně odůvodnil. Následně pak krajský soud se s touto skutečností v rozsudku dostatečně nevypořádal. Podle názoru navrhovatele byl rozhodnutím pozemkového úřadu, který rozhodl o podílovém spoluvlastnictví a předmětné nemovitosti reálně nerozdělil, vytvořen takový stav, kdy druhý spoluvlastník bude navrhovateli bránit ve výkonu vlastnického práva. Tím pozemkový úřad založil právní stav, kdy navrhovateli bylo zabráněno vykonávat nerušeně své vlastnické právo podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil obě napadená rozhodnutí. Dále v souvislosti s ústavní stížností požádal navrhovatel o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
K návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení. Ten ve svém vyjádření uvedl, že senát tohoto soudu věc projednal v řádně a včas nařízeném jednání, na které účastníky předvolal. Zmocněnec stěžovatele písemně svoji neúčast na nařízeném jednání omluvil, nepožádal o odročení a v omluvě opakoval svůj návrh na zrušení napadeného rozhodnutí. Za této situace bylo v souladu s přiměřeným užitím ust. §101 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") senátem rozhodnuto, že věc bude projednána v nepřítomnosti stěžovatele jako navrhovatele v přezkumném řízení. Protože podstatou uplatněných námitek v opravném prostředku byla výtka, že správní orgán neprovedl reálné rozdělení vydávaných pozemkových parcel mezi navrhovatele a jeho sestru, což pozemkovému úřadu nepřísluší, bylo napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrzeno. Krajský soud v Hradci Králové proto navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
III. ÚS 105/97
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo dohledu nad rozhodovací činností obecných soudů. Přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů je Ústavní soud oprávněn pouze tehdy, byly-li takovým rozhodnutím porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V předmětné věci se navrhovatel dovolával ochrany základních práv zaručených uvedeným způsobem, a proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim
předcházející.
Na základě přezkoumání spisových materiálů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové v tom, že pravomoc pozemkového úřadu v dané věci je vymezena ust. §9 zák. č. 229/1991 Sb., v němž je přesně vymezeno, jaké rozhodnutí může pozemkový úřad v restitučním řízení vydat. O jiných otázkách nepřísluší pozemkovému úřadu v restitučním řízení rozhodovat. Jestliže se otázkami, které nelze v restitučním řízení rozhodovat, pozemkový úřad v předmětné věci nezabýval, není možné takovou situaci považovat za porušení zákona a napadené rozhodnutí za nezákonné. Pokud krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatoval, že námitky, které navrhovatel uvedl v opravném prostředku, nespadají do pravomoci pozemkového úřadu a napadené rozhodnutí přezkoumával v hranicích daných příslušnými právními předpisy, neporušil tímto svým postupem právo navrhovatele na spravedlivý proces ve smyslu č1. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. V této části proto Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou.
Navrhovatel namítá dále porušení svého vlastnického práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod tím, že pozemkový úřad rozhodl o vydání předmětných nemovitostí do podílového spoluvlastnictví a neprovedl reálné rozdělení nemovitostí s tím, že by každé oprávněné osobě vydal samostatnou část. V situaci, kdy pozemkový úřad vydal nemovitost do podílového spoluvlastnictví a neprovedl reálné rozdělení parcel, nelze spatřovat porušení uvedeného práva vzhledem k tomu, že podle 4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb.
III. ÚS 105/97
jsou oprávněnými osobami děti původní oprávněné osoby, a to rovným dílem. Navíc, vzhledem k vymezeným pravomocem pozemkového úřadu mu ani nepřísluší rozhodovat o zrušení podílového spoluvlastnictví a o vypořádání vzájemných práv a povinností. Tato otázka může být pouze předmětem samostatného řízení před jiným orgánem než pozemkovým úřadem. Vzhledem k uvedenému dospěl Ústavní soud i v tomto případě k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Navrhovatel rovněž namítá, že postupem krajského soudu při přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu bylo narušeno jeho právo
zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v předmětné věci bylo nařízeno ústní jednání na den 12. 12. 1996, předvolání bylo obecnému zmocněnci navrhovatele doručeno dne 28. 11. 1996. Z účasti na ústním jednání se navrhovatel omluvil dopisem ze dne 5. 12. 1996, doručeným krajskému soudu dne 9. 12. 1996. Důvodem omluvy byla dlouhodobá nemoc navrhovatele i jeho zmocněnce. Navrhovatel současně žádal soud, aby mu před ústním jednáním a vynesením rozsudku umožnil seznámit se s vyjádřeními ostatních účastníků řízení. Ze spisu je patrno, že Krajský soud v Hradci Králové ústní jednání odložil a možnost nařízení dalšího jednání konzultoval s ošetřujícím lékařem obecného zmocněnce navrhovatele, podle sdělení lékaře bylo možno další jednání nařídit již v lednu 1997. Další ústní jednání nařídil Krajský soud v Hradci Králové na den 31. 1. 1997, předvolání bylo doručeno obecnému zmocněnci navrhovatele dne 16. 12. 1996. Ze spisu je patrno, že soud informoval obecného zmocněnce o tom, že s obsahem spisu se může kdykoliv v pracovní době seznámit v kanceláři správního soudnictví. Z jednání dne 31. 1. 1997 se navrhovatel rovněž omluvil pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stejně tak se z důvodu nemoci omluvil i obecný zmocněnec navrhovatele, a to přípisem ze dne 27: 1. 1997, který byl doručen krajskému soudu dne 29. 1. 1997. V tomto přípise navrhovatel dále uvedl, že trvá na svém návrhu obsaženém v podaném opravném prostředku, tj. aby Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí pozemkového úřadu a věc vrátil tomuto orgánu k dalšímu řízení s tím, že přesně vymezí, jakými otázkami se má pozemkový úřad zabývat. V předmětném přípisu však není obsažen návrh na odročení ústního jednání. Při ústním jednání dne
II. ÚS 105/97
31. 1. 1997 rozhodl krajský soud usnesením, že věc bude projednána v nepřítomnosti navrhovatele. V uvedeném postupu Krajského soudu v Hradci Králové nelze spatřovat porušení základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Postupem krajského soudu nebylo porušeno právo navrhovatele na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby měl možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Postupem soudu v předmětné věci byly vytvořeny všechny předpoklady pro to, aby navrhovatel mohl své právo využít a uplatnit. Je již věcí navrhovatele, že se tak nestalo. Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu s ustanoveními o.s.ř., zejména v souladu s ust. §101 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je i v tomto bodě neopodstatněná.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Protože Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, nezabýval se dále návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR