ECLI:CZ:US:1997:3.US.109.97
sp. zn. III. ÚS 109/97
Usnesení
III. ÚS 109/97-5
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele O., o návrhu ze dne 27. března 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu ze dne 27. března 1997, doručeném Ústavnímu soudu České republiky 28. března 1997, navrhovatel uvedl, že podává ústavní stížnost ve věci nedodržování zákona č. 279/92, o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie ČR a příslušníků Sboru nápravné výchovy ČR (správně Vězeňské služby ČR) a ve věci znemožnění práva dožadovat se řádného, objektivního a důsledného prošetření podaného podnětu oznamovatelem včetně zjednání nápravy v důsledku vady trestního řádu č. 141/61 Sb., v platném znění. Současně navrhl, aby Ústavní soud ČR zrušil ustanovení odst. 5 §159 tr. řádu, v platném znění, které dává právo k podání stížnosti do usnesení o odložení věci pouze poškozenému, nikoliv tomu, kdo učinil oznámení. Poukázal na skutečnost, že právě pro citované znění §159 odst. 5 tr. řádu byla zamítnuta navrhovatelova stížnost proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 o odložení jeho trestního oznámení. Dále se domáhal změny citovaného ustanovení trestního řádu ve znění: "usnesení o odložení věci musí být doručeno vždy oznamovateli a poškozenému pokud je znám, kteří proti němu mohou podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odst. 2 až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci."
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní noci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. (§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č.
III. ÚS 109/97-6
182/1993 Sb. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat ve smyslu §64 odst. 1 písm. a) až c) zák. č. 182/1993 Sb. prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a dle písm. d) cit. ustanovení ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona č. 182/1993 Sb. Z obsahu návrhu, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 z 27. ledna 1997 a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 25. února 1997, č. j. 1 KZn 1360/97-9, bylo zjištěno, že trestní oznámení, učiněné stěžovatelem pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 tr. zákona, kterého se měli dopustit ministr ČR a jemu podřízení pracovníci, bylo odloženo a stížnost oznamovatele podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta pro zjištění, že ji podala osoba neoprávněná. Podání k Ústavnímu soudu ČR ze dne 27. března 1997 neobsahuje návrh zrušení usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZn 1360/97-9, z 25. února 1997, nesměřuje tedy proti rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci a nelze je tedy považovat za ústavní stížnost ve smyslu §72 odst. I písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Navrhovatel se domáhá zrušení odst. 5 ustanovení §159 tr. řádu a " přijetí" jeho změny s odvoláním na §74 zák. o ústavním soudu. Podle §74 zák. č. 182/1993 Sb. spolu s ústavní stížnosti může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
S ohledem na uvedená zjištění a citovaná ustanovení byl návrh na zrušení části §159 odst. 5 trestního řádu podán zjevně neoprávněným, tj. osobou, která nesplňuje podmínky k takovému návrhu ve smyslu §64 odst. 1 písm. d) a §74 zák. č. 182/1993 Sb. Proto jej soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dle §43 odst. 1 písm. d) cit. zákona odmítl.
Pro úplnost je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn k rozhodování o změně znění zákona či jeho části. Proto, pokud se navrhovatel domáhal nejen zrušení odst. 5 §159 tr. řádu, ale také přijetí jeho změny, je v tomto směru jeho návrh nepřípustný. (§43 odst. I písm. f) zák. č. 182/1993 Sb.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 5. května 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj