ECLI:CZ:US:1997:3.US.157.97
sp. zn. III. ÚS 157/97
Usnesení
III. ÚS 157/97-11
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. února 1997, č. j. 8 Co 324/97-91, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 324/97-91. Uvedl, že tímto rozhodnutím byl změněn výrok usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. ledna 1997, č. j. 2 C 26/95-70, o nákladech řízení mezi účastníky a také o nákladech řízení státu. Tím, že odvolacím soudem, který ve věci ani nenařídil jednání, nebyla odpůrci - ZD R. uložena povinnost zaplatit mu, jako navrhovateli, náklady řízení ve výši 26.180 Kč, došlo dle jeho přesvědčení k porušení základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud citované usnesení ze dne 17. února 1997 zrušil.
Předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve vyjádření ze dne 10. července 1997 uvedl, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení, které bylo zastaveno, soud zkoumá kdo a proč zastavení řízení zavinil trval na znění odůvodnění v napadeném usnesení a navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.].
III. ÚS 157/97-12
Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 2 C 26/95 bylo zjištěno, že v řízení o žalobě na vydání náhrady za znehodnocení nemovitosti - hospodářské usedlosti čp. 42 v R. bylo poté, co navrhovatel vzal žalobu zpět, řízení zastaveno, žalované ZD R. bylo zavázáno nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 26.180 Kč a nahradit náklady státu v částce 6.166,- Kč. Na základě odvolání žalovaného pak Krajský soud v Českých Budějovicích změnil napadené výroky o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal a pokud jde o náklady, které v řízení hradil stát, tak žalovaného zavázal k povinnosti nahradit jejich polovinu, tj. částku 3.083,- Kč. Označený soud rozhodl bez nařízení jednání s poukazem na §214 odst. 2 písm. f) o. s. ř. a změnu výroku o nákladech řízení odůvodnil mj. §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Ústavní soud shledal, že je návrh stěžovatele zjevně neopodstatněný. Pokud jde o tvrzený zásah Krajského soudu v Českých Budějovicích do práv stěžovatele - do práva domáhat se stanoveným postupem práv u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, do práva na rovnost v postavení účastníků řízení a práva na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl ke všem prováděným důkazům vyjádřit (čl. 36 odst. l, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), je třeba uvést, že §214 odst. 2 občanského soudního řádu umožňuje, aby odvolací soud nenařizoval jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení - v dané věci odvolání žalovaných proti usnesení směřovalo, konečně stěžovateli bylo odvolání doručeno a měl možnost se k jeho obsahu vyjádřit, což také učinil. Do rámce přezkumu řádného procesu před obecnými soudy ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod náleží přezkum dodržení základních procesních principů a dalších procesních norem, pokud by jejich porušení vedlo nebo mohlo vést k dotčení na ústavních hmotných právech resp. svobodách. Jestliže v posuzované věci stěžovatel napadl výrok obecného soudu o náhradě nákladů řízení, o nichž soud rozhodl podle §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když řízení bylo zastaveno, pak nelze dovodit porušení základních procesních principů či dalších procesních norem a tím ani dotčení na ústavních hmotných právech či svobodách stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené a na znění §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. byl soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 16. září 1997
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj