ECLI:CZ:US:1997:3.US.160.97
sp. zn. III. ÚS 160/97
Usnesení
III. ÚS 160/97-10 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele ZD J., zastoupeného advokátem JUDr. Z.H., o návrhu ze dne 31. ledna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným a doručeným Ústavnímu soudu České republiky 6. února 1997, tj. ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Krajského soudu v Brně, který svým rozhodnutím ze dne 18. listopadu 1996, sp. zn. 17 Co 390/95, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. dubna 1995, č. j. 5 C 1508/93-21. Uvedl, že soudy obou stupňů, které mu uložily povinnost zaplatit jako majetkový podíl samostatně hospodařícímu rolníkovi J.J. 136.746,20 Kč s přísl., zasáhly podle jeho přesvědčení do práv, zaručených čl. 1, 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na způsob, jakým soudy aplikovaly zákon č. 42/1992 Sb. a jak se zabývaly obsahem závazku mezi účastníky řízení. S ohledem na to závěry soudů považuje za právem nepodložené a navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1996, sp. zn. 17 Co 390/95, zrušil. .
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
III. ÚS 160/97-11
Toto konstatování (obsažené již v rozhodnutích Ústavního soudu ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a dalších) se plně vztahuje i na posuzovanou věc.
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 1508/93 bylo zjištěno, že obecné soudy se v řízení při provádění a hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když za použití §13 odst. 2 a §14 písm. a) zák. č. 42/1992 Sb. žalobě na vydání majetkového podílu v penězích vyhověly. Postup soudů nebyl shledán v rozporu s čl. 36, jejich rozhodnutími nedošlo ani k zásahu do práv stěžovatele, zakotvených v čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod, jak ve stížnosti tvrdí navrhovatel.
S ohledem na výše uvedené a na znění §43 odst. I písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 15. srpna 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj