ECLI:CZ:US:1997:3.US.170.97
sp. zn. III. ÚS 170/97
Usnesení
III. ÚS 170/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J.D., zastoupeného advokátkou JUDr. A.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 20 Co 78/95, mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Faxovým podáním ze dne 19. 5. 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu téhož dne a doplněno originálním podáním dne 20. 5. 1997, domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 20 Co 78/95, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 9. 1994, sp. zn. 4 C 124/91; tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, změnil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti a zamítl jeho návrh na uložení povinnosti odpůrci uzavřít dohodu o vydání věci, a tak neposkytl mu náležitou ochranu jeho práv.
III. ÚS 170/97
V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel vede právní polemiku se závěry krajského soudu tak, jak byly prezentovány v napadeném rozsudku.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). K ústavní stížnosti pak musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb.).
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Z ústavní stížnosti je patrno, že rozsudkem krajského soudu došlo ke změně rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti a proti takovémuto rozsudku připouští občanský soudní řád dovolání [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Jestliže stěžovatel ve stanovené lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) nevyužil tohoto opravného prostředku, který lze považovat ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. za procesní prostředek, který mu zákon k ochraně práva poskytuje, nevyčerpal tím všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, a proto je podána ústavní stížnost ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná.
V této souvislosti považuje Ústavní soud za potřebné připomenout, že ani samotná ústavní stížnost stěžovatele nesplňovala zákonem předepsané náležitosti, neboť zejména předložená plná moc právní zástupkyně stěžovatele nesplňovala náležitosti plné moci potřebné k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem (§31 zák. č. 182/1993 Sb.). Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána zjevně nepřípustnou, nejevilo se však účelné vésti stěžovatele k odstranění těchto vad v plné moci.
III. ÚS 170/97
Nepřípustnou ústavní stížnost nelze projednat, a proto nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 25. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR