ECLI:CZ:US:1997:3.US.188.97.1
sp. zn. III. ÚS 188/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., právně zastoupeného advokátem JUDr. J.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 1997, čj. 6 Co 230/97-140, mimo ústní jednání, dne 2. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 1997 (čj. 6 Co 230/97-140) a tvrdí, že tímto rozhodnutím označený soud, jako orgán veřejné moci, porušil jeho ústavně zaručená základní práva plynoucí jak z čl. 4, tak i z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; porušení těchto práv, podle odůvodnění této stížnosti, spatřuje stěžovatel v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, nevyhověl jeho odvolání do rozsudku obecného soudu I. stupně (Okresního soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 13 C 206/91),
když nepřistoupil na jeho právní výklad, pokud jde jak o zákon č. 87/1991 Sb., tak případně výklad znaku plnění bezprávního důvodu a neoprávněného prospěchu, tak jak se tyto znaky podávají
z příslušných právních předpisů v současně platném znění.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z odůvodnění napadeného rozsudku, se podává, že stěžovatel proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu brojí týmž způsobem, jakým se bránil v řízeních před obecnými soudy, takže vývody jeho ústavní stížnosti jsou pouhou a opakovanou polemikou s rozhodovacími důvody těchto soudů.
Ústavní soud opakovaně, v dnes již publikovaných a obecně přístupných nálezech, vyložil, z jakých důvodů se nepokládá za opravnou instanci nadřízenou obecným soudům a dále, kdy a z jakých důvodů cítí se oprávněn zasáhnout do jejich jurisdikce (k tomu srov. např. rozhodnutí č. 5 (III. ÚS 23/93) a č. 28 (IV. ÚS 23/93) in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C.H.B., 1994).
Těmto zásadám plynoucím z ustálené judikatury Ústavního soudu posuzovaná ústavní stížnost nevyhovuje, a proto nezbylo než o ni rozhodnout jako o zjevné neopodstatněné [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], když zjevnost této neopodstatněnosti je dostatečně zřejmá z nálezů Ústavního soudu, jak na ně bylo příkladmo poukázáno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 2. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ŮR