ECLI:CZ:US:1997:3.US.191.97
sp. zn. III. ÚS 191/97
Usnesení
III. ÚS 191/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N.V.D., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti Policii ČR, Obvodnímu úřadu vyšetřování v P., a Vězeňské službě České republiky, mimo ústní jednání dne 23. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která co do formálních podmínek [§§30 odst. 1, 34, 72 odst. 1 písm. a), 2 zák. č. 182/1993 Sb.] splňovala podmínky stanovené zákonem, brojí stěžovatel proti tomu, že jeho korespondence s obhájcem v rozporu se zákonem (§13 odst. 3 zák. č. 293/1993 Sb.) byla podrobena cenzuře vyšetřovatelem a nadto byla obhájci odeslána se zpožděním 11 dnů; maje za to, že naznačeným postupem vyšetřovatel, resp. orgány vězeňské služby porušily jeho ústavně zaručené základní právo na listovní tajemství, navrhl, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že "v trestní věci stěžovatele N.V.D., vedené před Obvodním úřadem vyšetřování Policie ČR v P., pod ČVS: OVV-638/96-52, tím že byl po dobu jedenácti dnů od 16. 5. 1997 do 27. 5. 1997 zadržován dopis stěžovatele adresovaný jeho obhájci a jeho obsah byl podroben kontrole, bylo porušeno právo stěžovatele
III. ÚS 191/97
na ochranu listovního tajemství podle článku 13 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. a podle článku 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb. a že v trestní věci stěžovatele N.V.D., vedené před Obvodním úřadem vyšetřování Policie ČR v P. 7 pod ČVS: OVV-638/96-52, se přikazuje vyšetřovateli tohoto úřadu a orgánům Vězeňské služby České republiky, aby se zdrželi kontroly korespondence mezi stěžovatelem a jeho obhájcem, a aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto nálezu zničili všechny záznamy o písemné komunikaci stěžovatele s jeho obhájcem".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ze zpráv, které si Ústavní soud z podnětu ústavní stížnosti od Obvodního úřadu vyšetřování Policie ČR v P. vyžádal, vyplynulo, že k "zadržení" (přesněji opožděnému odeslání) dopisu stěžovatele obhájci (ze dne 16. května 1997) došlo, že se tak však stalo nedopatřením, které se pro opatření učiněné ředitelem obvodního úřadu vyšetřování v budoucnu nebude opakovat, a že zmíněný dopis za okolností, které byly blíže objasněny, byl - necenzurovaný - nedopatřením opatřen razítkem "cenzurováno"; nadto z opisu dopisu ředitele vazební věznice VS ČR ze dne 27. 6. 1997 vyplynulo, že jednak se ředitel vazební věznice stěžovateli (resp. jeho obhájci) omluvil, jednak že shora zmíněných nedopatření se dopustila občanská pracovnice Vězeňské služby ČR, s níž však pracovní poměr ke dni 31. července 1997 bude rozvázán.
Lze tedy bezpečně usoudit, že pokud by vůbec došlo (jiným zásahem orgánu veřejné moci) k porušení stěžovatelova ústavně zaručeného základního práva, stalo se tak z důvodů v podstatě omluvitelných a za okolností, které však co do budoucna necenzurovaný písemný styk stěžovatele s obhájcem neohrozí, nehledě již ani k tomu, že v současné době (a stejně tak v době podání ústavní stížnosti) následky zjištěných opomenutí (jako případného jiného zásahu orgánu veřejné moci) odezněly, aniž by přetrvávaly, resp. vůbec vznikly podmínky pro vyslovení zákazu porušování ústavně zaručeného základního práva nebo pro příkaz k návratu ke stavu quo ante; ostatně co do samotné povahy zásahu (orgánu veřejné moci do ústavně zaručeného základního práva - svobody) Ústavní soud již dříve vyložil (např. ve věci III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1996), jak ústavním znakům toho zásahu je třeba rozumět, a kdy a za jakých okolností naplní (může naplnit) podmínky citovaného ustanovení zákona; jestliže
III. ÚS 191/97
tedy za popsaných okolností se dotčené orgány veřejné moci stěžovateli (jeho obhájci} písemně omluvily, je zřejmé, že jakýkoli byt' i jen potenciální důvod, jestliže vůbec vznikl, odpadl a v současné době neexistuje.
Byla proto předložená ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když její zjevná neopodstatněnost je zřejmá jak ze samotné povahy vyložených důvodů, tak i z judikatury Ústavního soudu, jak bylo příkladmo na ni poukázáno; o zjevně neoprávněné stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], jak ve znělce tohoto usnesení se stalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně 23. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR