ECLI:CZ:US:1997:3.US.196.97
sp. zn. III. ÚS 196/97
Usnesení
III. ÚS 196/97-13
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele P.K., zastoupeného advokátem JUDr. O.K., o návrhu ze dne 26. května 1997, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu soudů obou stupňů a jejich rozhodnutí ve věci, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 83/95. Uvedl, že označený soud zavázal žalovaného F.K. k zaplacení částky 5.400,- Kč, představující odměnu advokáta, přičemž jednání soudu proběhlo bez jeho přítomnosti. Proti rozsudku bylo podáno odvolání v němž žalovaný poukázal na skutečnost, že neúčast u jednání soudu omluvil svou nemocí a přesto soud jednal a rozhodl. Stejně tak k uvedené skutečnosti nepřihlédl Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudek soudu 1. stupně potvrdil. Dále poukázal na okolnosti, za nichž, podle jeho názoru, nevzniklo žalobci, tj. advokátovi, právo na odměnu. S ohledem na to nabyl přesvědčení, že soudy porušily jeho práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a navrhl, aby Ústavní soud rozsudky Okresního soudu v Táboře ze dne 10. května 1996, sp. zn. 4 C 83/95, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 13. prosince 1996, sp. zn. 15 Co 557/96, zrušil a vyslovil, že ve věci F.K. oba soudy porušily ústavně zaručená základní práva, vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a také z Ústavy České republiky z čl. 95 věty před středníkem a z čl. 96 odst. 2, když nerozhodly v souladu se zákonem ě. 128/1990 Sb., především s jeho ustanoveními §14.
III. ÚS 196/97-14
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. l písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
Z obsahu stížnosti a spisů Okresního soudu v Táboře sp. zn. 4 C 83/95 a D 14/97 bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, rozhodnutím sp. zn. 15 Co 557/96, ze dne 13. prosince 1996, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 10. května 1996, sp. zn. 4 C 83/95, jímž byl F.K. zavázán zaplatit JUDr. B.Z. odměnu advokáta ve výši 5.400,- Kč s přísl. Žalovaný dne 22. prosince 1996 zemřel, jeho dědici jsou vedle manželky děti a to F. K., H.R., M.C., P.K. a R.K. Jmenovaným, v souladu s §107 odst. 3 věta druhá obč. soudního řádu, jako dědicům a procesním nástupcům zemřelého účastníka, byl stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích doručen. Stížnost podal jeden z dědiců, syn P.K., řízení o dědictví, vedené pod sp. zn. D 14/97, není dosud skončeno, v tomto oprávněný, dle výše citovaných rozsudků JUDr. Z., svou pohledávku uplatnil. Dále bylo zjištěno, že stěžovatel v návrhu k Ústavnímu soudu vznesl námitky, které byly obsaženy již v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a s nimiž se Krajský soud v Českých Budějovicích vypořádal, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku ze dne 13. prosince 1996.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 90 a čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 obč. soudního řádu. Pokud obecné soudy respektují kautely, dané §132 obč. soudního řádu, není v pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Pro výše uvedená zjištění, pro stanovisko Ústavního soudu vyslovené již také v rozhodnutích ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a v násl. a pro zjištění, že obecné soudy se v řízení a ve svých rozhodnutích nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, byl návrh jako zjevně neopodstatněný, v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. V rozporu s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv nebylo ani jednání soudu v nepřítomnosti žalovaného F.K., jenž sice omluvil svou neúčast ujednání, o odročení však nepožádal. Oprávnění soudu jednat v nepřítomnosti účastníka vyplývá z ustanovení §101 odst. 2 obč. soudního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj