ECLI:CZ:US:1997:3.US.204.97
sp. zn. III. ÚS 204/97
Usnesení
III. ÚS 204/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele J.S., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., CSc., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal ústavní stížnost dne 8. 6. 1997 a domáhal - se v ní zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 1997, čj. 5 Co 812/97-62, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 2. 12. 1996, čj. 6 C 203/96-51, neboť jimi měla být porušena stěžovatelova základní práva.
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl dne 2. 12. 1996 usnesením, čj. 6 C 203/96-51, že stěžovatel jako odpůrce je povinen zaplatit žalobci P. na jeho účet částku 23 734,10 Kč s 15% úrokem z prodlení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Tuto částku stěžovatel žalobci dlužil za odebrané zboží.
Proti určení lhůty k plnění podal stěžovatel odvolání. Odůvodnil je tím, že sám vymáhá pohledávky od nesolventního dlužníka, a proto nemůže nároky žalobce ve třídenní lhůtě uspokojit.
Krajský soud v Ćeských Budějovičích dne 9. dubna 1997 rozsudek soudu prvého stupně usnesením, čj. 5 Co 812/97-62, potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání směřovalo jen proti výroku o lhůtě k plnění, nebylo proto třeba nařizovat jednání. Protože nešlo o rozhodování ve věci samé soud rozhodl podle §152 odst. 1 a §211 o.s.ř. formou usnesení. Rovněž usnesením, čj. 5 Co 823/97-66, ze dne 9. dubna 1997, zrušil krajský soud rozhodnutí soudu prvého stupně ohledně soudního poplatku z odvolání.
III. ÚS 204/97
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, čj. 5 Co 812/97-62 napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž uvádí, že ačkoliv odvolání směřovalo do rozsudku, odvolací soud rozhodl usnesením, čímž porušil ust. §223 o.s.ř. Soud rozhodl bez nařízeného jednání [§214 odst. 2 písmeno f) o.s.ř.], tím však nebyl zbaven povinnosti rozhodnutí veřejně vyhlásit (§156 odst. 1, §211 o.s.ř.). Stěžovatel dále namítá, že o věci rozhodoval místně nepříslušný soud, protože místně příslušným soudem pro rozhodování ve věci byl Okresní soud v Písku. Krajský soud v Českých Budějovicích však vydal dne 7. 2. 1996 usnesení čj. 5 Nc 455/95-44, kterým z důvodu vhodnosti věc přikázal k projednání Okresnímu soudu ve Strakonicích, aniž své stanovisko blíže zdůvodnil. Stěžovatel poukazuje v této souvislosti na nálezy Ústavního soudu ČR, ve kterých tento soud výslovně judikoval, že pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci musí být splněny důležité důvody, které musí být zřetelné, zřejmé a nepochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Postupem soudu tak bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo dané mu čl. 95 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se při posuzování návrhu nejprve zaměřil na splnění jeho formálních náležitostí, které požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Stěžovatel ve stížnosti mimo jiné namítá, že o věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Ze spisu Okresního soudu Strakonice, sp.zn. 6 C 203/96, Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. 2. 1996 vydal usnesení, čj. 5 Nc 455/95-44, jímž přikázal věc "z důvodů vhodnosti" Okresnímu soudu ve Strakonicích. Rozhodl tak na základě návrhu žalobce P. ze dne 10. 1. 1996 a žalovaného J.S. ze dne 12. 1. 1996. Krajský soud své usnesení nijak blíže nezdůvodnil. Podle ust. §72 odst. 2 tohoto zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 citovaného zákona), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích nabylo právní moci dne 6. 3. 1996, ústavní stížnost, v němž je napadáno byla podána 10. 6. 1997, tedy po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost v této části odmítnout podle §43 odst. 1 písmeno b) citovaného zákona.
Ostatní části stížnosti směřují proti rozhodnutím, která byla napadena ve lhůtě stanovené zákonem. Stěžovatel v těchto částech namítá, že Krajský soud v Českých Budějovicích porušil jeho ústavní práva tím, že o odvolání, které směřovalo proti rozsudku, rozhodl v rozporu s ust. §223 o.s.ř. usnesením. Je sice pravdou, že §223 o.s.ř. stanoví, že odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek; jinak rozhoduje usnesením. Forma rozhodnutí však závisí nejen na tom, jaké rozhodnutí soudu prvého stupně se přezkoumává formou usnesení, nýbrž i na obsahu rozhodnutí odvolacího soudu. Formou usnesení odvolací soud rozhoduje i v případě, že odvolání je podáno proti rozsudku, ovšem jen proti výroku, který má povahu usnesení (např. o výroku o nákladech řízení, o lhůtě k plnění apod., jak uvádí i ustálená soudní praxe). Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že v tomto bodě je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, právě
III. ÚS 204/97
proto, že v daném případě se jednalo zjevně o rozhodnutí o výroku, který má bezpochyby povahu usnesení.
Stěžovatel dále namítá, že odvolací soud rozhodl bez nařízeného jednání v souladu s ust. §214 odst. 2 písmeno f) o.s.ř., avšak své rozhodnutí měl vyhlásit veřejně (§156 odst. 1 a §211 o.s.ř.). Jestliže tak neučinil, porušil svým postupem jeho ústavní práva. K tomu je třeba konstatovat, že ust. §156 se týká vyhlašování rozsudků. Protože krajský soud (jak bylo výše dovozeno) důvodně ve věci rozhodl usnesením, nelze citované ustanovení o.s.ř. na věc aplikovat. Ustanovení §211 o.s.ř. pak stanoví, že pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvého stupně. V daném případě by tedy přicházela v úvahu přiměřená aplikace již zmíněného ust. §156 odst. 1 o.s.ř., který aplikovatelný v tomto případě není. Krajský soud tedy při svém rozhodování postupoval v souladu se zákonem, jak vyplývá z ust. čl. 90 i 91 odst. 1 Ústavy, a tudíž neporušil ústavní práva stěžovatele, jak tento návrh namítá.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písmena b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR