ECLI:CZ:US:1997:3.US.224.97
sp. zn. III. ÚS 224/97
Usnesení
III. ÚS 224/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů MUDr. V.K. a L.S., obou zastoupených advokátem JUDr. V.D., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, mimo ústní jednání dne 18. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ustavní stížností došlou Ústavnímu soudu dne 25. června 1997 brojí stěžovatelé proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 1997 (sp. zn. 3 Cdon 528/96) a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci zasáhl do jejich ústavně zaručeného základního práva [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.] plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť tento soud jako soud dovolací ve svém rozhodnutí zcela opomenul posouzení právních otázek, které byly odvolacím soudem přesně formulovány a své zamítavé rozhodnutí založil na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (3 Cdo 84/93), v němž tento soud (v té době jako soud dovolací) vyložil problém dotýkající se i právní věci stěžovatelů; protože stěžovatelé, i když svým způsobem připouštějí možnost "jakéhokoli zobecnění problému", mají za to, že konstantní judikatura (na kterou se odvolává
III. ÚS 224/97
napadené rozhodnutí) nevyčerpává celou problematiku jejich věci a nadto pochází z doby, kdy nemohla být (pro pozdější datum svého vzniku) známa ani odvolacímu soudu ani účastníkům řízení, cítí se zasaženi ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, a proto navrhli, aby ústavní soud již dříve označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jako soudu dovolacího, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost nesplňuje zákonem stanovené podmínky.
Stěžovateli napadené rozhodnutí vešlo do právní moci dne 25. dubna 1997 a ústavní stížnost proti němu směřující podle podacího razítka poštovního úřadu byla odevzdána k přepravě dne 24. června 1997, tedy 61. den poté, co nabylo právní moci; i když podle většinového stanoviska pléna Ústavního soudu se zákonem stanovená lhůta (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) pokládá za lhůtu procesní, je zřejmé - s přihlédnutím ke shora zjištěným skutečnostem - že nebyla ani jako taková zachována.
Protože ústavní stížnost podaná jako návrh na zahájení řízení po lhůtě zákonem stanovené nelze meritorně projednat, nezbylo než o ní rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.], jak ve znělce tohoto usnesení se stalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 18. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu