ECLI:CZ:US:1997:3.US.261.97
sp. zn. III. ÚS 261/97
Usnesení
III. ÚS 261/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Demokratické unie., zastoupené advokátkou JUDr. L.G., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel osobně dne 22. 7. 1997 podal ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutí živnostenského odboru Místního úřadu Městské části Praha čj. R 47/97, ze dne 15. 5. 1997, které bylo potvrzeno rozhodnutím živnostenského odboru Magistrátu hl. m. Prahy, čj. ZIV 2742/97/Per-159, ze dne 27. 6. 1997. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo zakotvené v čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně mu bylo znemožněno účastnit se svobodné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy ČR.. Spolu s ústavní stížností podal navrhovatel i návrh na zrušení zákona č. 322/1996 Sb. nebo alternativně na zrušení §17 odst. 2 zák. č. 424/1991 Sb. ve znění zákona č. 322/1996 Sb.
Ústavní soud ze spisového materiálu R 47/1997 živnostenského odboru Místního úřadu Městské části Praha
III. ÚS 261/97
zjistil, že rozhodnutím živnostenského odboru Místního úřadu Městské části Praha čj. R 47/97, ze dne 15. 5. 1997, (dále jen "živnostenský úřad") určil tento orgán, že ohlášením Demokratické unie ze dne 5. 2. 1997 nevzniklo živnostenské oprávnění pro živnost "vydavatelská činnost" s odůvodněním že podle §17 odst. 2 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, nesmí politické strany a hnutí vlastním jménem podnikat. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, v němž uvedl, že na základě jeho ohlášení ze dne 5. 2. 1997 mu byl uvedeným živnostenským úřadem vydán živnostenský list, čj. 67/97, ze dne 12. 2. 1997, s ohlášeným předmětem podnikání. Následně přípisem ze dne 9. 4. 1997 živnostenský úřad zahájil správní řízení s odůvodněním, že podané ohlášení nemá veškeré náležitosti, a posléze s odůvodněním, že účastník řízení není subjektem oprávněným podnikat. Navrhovatel v odvolání uvedl, že v průběhu řízení nezjistil, kterou podmínku živnostenského zákona nesplňuje, a tvrdil, že odvoláním se na zák. č. 424/1991 Sb. došlo k vážnému zásahu státní správy do činnosti politické strany. Magistrát hl. m. Prahy přezkoumal napadené rozhodnutí a podle §59 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen "správní řád") rozhodnutím, čj. ZIV 2742/97/Per-159, ze dne 27. 6. 1997, rozhodnutí živnostenského úřadu potvrdil s tím, že bylo vydáno v souladu se zákonem.
Proti uvedeným rozhodnutím správních orgánů podal navrhovatel ústavní stížnost, kterou se dovolává ochrany svých základních práv, protože podle jeho názoru napadenými rozhodnutími mu byla odňata možnost ekonomicky únosným způsobem pravidelně informovat své členy a příznivce o své činnosti a tím se účastnit svobodné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy ČR. Současně je navrhovatel přesvědčen, že napadená rozhodnutí vycházejí ze zákona, který byl celý přijat v rozporu s Ústavou ČR
a jehož část navíc odporuje Ústavě ČR, a jedná se proto o rozhodnutí, která se týkají činnosti politické strany a nejsou ve shodě s ústavními zákony. Navrhovatel proto žádal zrušení napadených rozhodnutí současně s odložením jejich vykonatelnosti. Spolu s ústavní stížnosti podal navrhovatel podle §74 zák. č. 182/1993 Sb. i návrh na zrušení zákona č. 322/1996 Sb., kterým byl novelizován zák. č. 424/1991 Sb. Uvedeným zákonem byl
III. ÚS 261/97
stanoven zákaz podnikání politických stran pod vlastním jménem. V alternativě navrhovatel žádal zrušení §17 odst. 2 zák. č. 424/1991 Sb. ve znění zák. č. 322/1996 Sb., obsahující zákaz podnikání politických stran pod vlastním jménem, pro rozpor s čl. 20 odst. 3 a č1. 22 Listiny.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu se spisovým materiálem živnostenského úřadu a konstatoval, že pro podání ústavní stížnosti stanoví zák. č. 182/1993 Sb. náležitosti, které musejí být splněny, jinak je ústavní stížnost nepřípustná. Podle §75 odst. 1 cit. zákona může být ústavní stížnost podána tehdy, jestliže navrhovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci správní orgány rozhodovaly ve správním řízení o právu právnické osoby, konkrétně svým rozhodnutím zrušily tvrzené oprávnění právnické osoby (živnostenské oprávnění). Zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy podléhá soudnímu přezkumu podle ust. §244 a násl. občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Pokud rozhodnutí správního orgánu, kterým podle svého tvrzení byla fyzická nebo právnická osoba dotčena na svých právech, nabylo právní moci po vyčerpání všech řádných opravných prostředků, které jsou pro ně připuštěny, postupuje se podle ust. §247 a násl. o.s.ř. Soudní přezkum předmětného správního rozhodnutí není přípustný, pokud se rozhodnutí týkalo otázek uvedených v §248 odst. 1 a 2 o.s.ř. anebo je ze soudního přezkumu vyloučeno podle ust. §248 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí, které je předmětem této ústavní stížnosti, je rozhodnutím správního orgánu ve správním řízení a týká se konkrétního oprávnění právnické osoby, současně však není obsaženo ve výčtu §248 odst. 2 ani není vydáno na základě ustanovení uvedených v příloze A podle §248 odst. 3 o.s.ř., jeho zákonnost proto podléhá soudnímu přezkoumání ve smyslu §244 a násl o.s.ř. Navrhovatel však nevyužil této možnosti a proti rozhodnutí správního orgánu v právní moci podal přímo ústavní stížnost. Vzhledem k ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. a vzhledem k uvedenému v daném případě nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto je ústavní stížnost nepřípustná.
III. ÚS 261/97
S poukazem na výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh nepřípustný.
Spolu s ústavní stížností podal navrhovatel podle §74 zák. č. 182/1993 Sb. i návrh na zrušení zákona nebo jeho části, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, protože podle jeho názoru jsou v rozporu s ústavním zákonem. Návrh na zrušení zákona nebo jeho části může fyzická nebo právnická osoba podat podle čl. 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona pouze za splnění podmínek §74 cit. zákona, tj. pouze spolu s řádně podanou ústavní stížností. Jestliže však v daném případě je ústavní stížnost nepřípustná, nelze s takovou stížností spojovat návrh na zrušení zákona nebo jeho části.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu