ECLI:CZ:US:1997:3.US.265.97
sp. zn. III. ÚS 265/97
Usnesení
III. ÚS 265/97-17
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) P.S., 2) M.S., 3) S.V., zastoupených advokátem JUDr. J.Č., o návrhu ze dne 21. července 1997, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, předaným k doručení Ústavnímu soudu 22. července 1997, se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení, vedeném proti jejich osobám. Uvedli, že dne 11. prosince 1996 byli všichni zadrženi vyšetřovatelem, a to S.V. v 17.55 h, M.S. ve 20.50 h a P.S. ve 22.40 h. Teprve dne 12. prosince 1996 podal okresní státní zástupce návrh Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na jejich vzetí do vazby, o návrhu soud rozhodl dne 13. prosince 1996. Nabyli přesvědčení, že od doby jejich zajištění pro podezření ze spáchání trestného činu, do doby, než byli formou návrhu na vzetí do vazby předáni soudu, uplynulo více než 24 hodin. Proti rozhodnutí o vzetí do vazby si navrhovatelé stížnost nepodali, poněvadž neměli zvoleného obhájce a k jeho ustanovení došlo až poté, co byli vzati do vazby. Teprve při seznámení se spisem po ukončení vyšetřování a právním poučení, kterého se jim od jejich obhájce dostalo, stěžovatelé zjistili, že v souvislosti s jejich zajištěním a následným zadržením byla překročena lhůta 24 hodin, ve které měli být bud' propuštěni na svobodu nebo předáni soudu, došlo k porušením jejich ústavně zaručených práv. Proto 3. dubna 1997 podali ve smyslu §72 odst. 2 tr. řádu žádost o propuštění z vazby, neboť jiný
III. ÚS 265/97-18
procesní prostředek, který trestní řád k ochraně jejich práv poskytuje,, již neměli k dispozici. V žádosti na pochybení a porušení ústavních principů, zakotvených v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod poukázali, k propuštění však nedošlo, když Okresní soud v Ústí nad Labem jejich žádost zamítl. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 310/97-19, ze dne 28. května 1997, byla stížnost, směřující proti rozhodnutí soudu I., stupně zamítnuta. Stěžovatelé dále poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 1996 ve věci sp. zn. IV. ÚS 246/96, kterým bylo rozhodováno o ústavní stížnosti, směřující rovněž proti postupu soudu při nařízení vazby a při počítání 24 hodinové lhůty podle §75 a 76 tr. řádu. Podle jejich přesvědčení se měly soudy nálezem Ústavního soudu řídit i když nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Poněvadž však, dle jejich mínění, soudy rozhodly v rozporu s obsahem nálezu, navrhli, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. května 1997, č. j. 6 To 310/97-19.
Předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem v podání ze dne 15. září 1997 vyjádřil pouze své stanovisko k obecné závaznosti a vykonatelnosti nálezů Ústavního soudu.
Ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, ,jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný §72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.]. Z obsahu stížnosti, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 310/97-19 a spisu Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR ČVS: OVV-1122/30-96 bylo zjištěno, že k zadržení stěžovatelů došlo v době označené v návrhu, k rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem o jejich vzetí do vazby pak 13. prosince 1996, přes poučení o možnosti opravného prostředku proti usnesení soudu však stížnost nepodali. Krajský soud v Ústí nad Labem dne 28. května 1997 zamítl stížnost stěžovatelů, která směřovala proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. dubna 1997, č. j. Nt 243/97-8, když označený soud I. stupně zamítl žádost stěžovatelů (obviněných) o propuštění z vazby na svobodu. Odvolací soud také odůvodnil, proč neshledal žádost obviněných opodstatněnou a proč je pokračování vazby nezbytné ,pro probíhající trestní řízení. Vyjádřil se i k jejich námitce, týkající se vzetí do vazby, které obvinění považovali za protiústavní. Dále bylo zjištěno, že stížnost navrhovatelů směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústi nad Labem ze dne 28. května 1997, č. j. 6 To 310/97.
Ústavní soud pro výše konstatovaná zjištění a pro stanovisko, které zaujal ve věci sp. zn. III. ÚS 271/96 a III. ÚS 148/97, shledal stížnost zjevně neopodstatněnou [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
Tvrzené porušení práv stěžovatelů, zakotvených v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod, měli navrhovatelé možnost namítat cestou ústavní stížnosti v návaznosti na procesní prostředky, směřující proti rozhodnutí o vzetí do vazby, tj. proti rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 1996. Stěžovatelé proti označenému rozhodnutí však ve lhůtě stížnost k odvolacímu soudu nepodali, stalo se pravomocné a vykonatelné a v řízení o žádosti o propuštění z vazby pak soudy nebyly oprávněny uvedené rozhodnutí přezkoumávat. Z tohoto důvodu se pak nelze ani v ústavní stížnosti dovolávat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 246/96, v němž
bylo vysloveno, že nezapočítání doby zajištění do doby zadržení je v rozporu.s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na výše uvedené rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo - návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl [§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 11. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj