ECLI:CZ:US:1997:3.US.268.96
sp. zn. III. ÚS 268/96
Usnesení
III. ÚS 268/96-23
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele ing. J.N., zastoupeného advokátem JUDr. F.M., o návrhu ze dne 7. října 1996 na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. května 1996, sp. zn. 37 Co 246/95, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 7. října 1996, se navrhovatel domáhal přezkoumání postupu řízení Krajského soudu v Brně a zrušení jeho rozsudku z 22. května 1996, sp. zn. 37 Co 246/95. Vyslovil přesvědčení, že byla porušena jeho práva, zaručená mu Listinou základních práv a svobod, když nebylo vyhověno jeho žalobě a když jej krajský soud nepoučil o možnosti vznést návrh na připuštění dovolání. Dále uvedl, že délka soudního řízení a průtahy při doručení rozsudku svědčí o tom, že soudní ochrana práv nebyla před soudy obou stupňů poskytnuta rychle a účinně.
Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislostí soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95).
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani do rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy, když v provedeném řízení neshledaly zásah ŽS, takto odpůrce, do práv stěžovatele. K zásahu do jeho práv nedošlo ani postupem Krajského soudu v Brně při výkladu a použití ustanovení §5 a §239 odst. 2 obč. soudního řádu. Proto Ústavní soud stížnost jako zjevně neopodstatněnou, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 26. května 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj