ECLI:CZ:US:1997:3.US.268.97
sp. zn. III. ÚS 268/97
Usnesení
III. ÚS 268/97-8
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.B., zastoupeného advokátem JUDr. V.N., o návrhu ze dne 24. července 1997, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stížností, podanou k Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu obecných soudů v řízení o jeho nárocích, uplatněných podle zákona č. 42/1992 Sb., když oba soudy podle jeho přesvědčení dospěly k nesprávnému závěru - že není osobou oprávněnou podle §14 písm. b) a c) zák. č. 42/1992 Sb., a proto mu ani nepřísluší nárok na zaplacení majetkového podílu. Uvedl, že jak krajský soud tak soud okresní svým postupem i způsobem věcného rozhodnutí v označené věci porušily čl. 90 Ústavy ČR a dále čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhl, aby ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. 15 Co 241/95, a Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. října 1994, sp. zn. 14 C 15/94, zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a) a §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
S poukazem na čl. 81 a čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb. je třeba uvést, že Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže proto na sebe ani atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní princip nezávislosti soudů (čl. 82
III. ÚS 268/97-9
Ústavy ČR) je zakotven též v zásadě volného hodnocení důkazů, obsažené v §132 občanského soudního řádu. Respektují-li obecné soudy kautely, dané ustanovením §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, že by se sám s takovým hodnocením neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).
Z obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 14 C 15/94, jakož i obsahu rozsudku tohoto soudu č. j. 14 C 15/94-21, ze dne 5. října 1994, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 15 Co 241/95-39, ze dne 23. dubna 1997, nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a rozhodování ve věci stěžovatele dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení a hodnocení důkazů nevyhověly jeho návrhu, který uplatnil s odvoláním na zák. č. 42/1992 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele, jako zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 1997
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj