ECLI:CZ:US:1997:3.US.283.97
sp. zn. III. ÚS 283/97
Usnesení
III. ÚS 283/97-11 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele H.V., zastoupeného advokátem JUDr. K.B., o návrhu ze dne 1. srpna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení, vedeném proti jeho osobě, a zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 1997, č. j. 44 To 003/97-55, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. dubna 1997 ve věci sp. zn. Nt 003166/97. Dále navrhl, aby Ústavní soud zrušil veškerá rozhodnutí, navazující na již výše označená. V odůvodnění stížnosti poukázal na to, že byl dne 2. dubna 1997 v 10.55 hodin zadržen příslušníky Policie ČR na příkaz vyšetřovatele, a to aniž by byl řádně předvolán k výslechu poté, co se opakovaně pro pracovní neschopnost nemohl k výslechu, dostavit a kdy se písemně omluvil. Přestože výslech po zadržení byl ukončen ve 13.15 hod a nebyl mu umožněn volný pohyb a osobní svoboda, vydal Okresní soud v Ostravě usnesení, jímž byl vzat do vazby počínaje dnem zadržení, tj. 2. dubna 1997 od 15.00 hodin. Odvolací soud pak dospěl k názoru, že k omezení osobní svobody došlo ve 13.15 hod a poněvadž státní zástupce podal návrh na vzetí do vazby 3. dubna 1997 ve 13.00 hodin, byla lhůta 24 hodin dodržena. S tímto názorem nemůže souhlasit, když k jeho skutečnému zadržení došlo v 10.55 hodin a od této doby byla omezena jeho svoboda. Z tohoto důvodu nabyl přesvědčení, že Krajský soud v Ostravě porušil jeho práva a svobody, zaručené Ústavou a čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu spisu Policie České republiky, Úřadu vyšetřování pro ČR, ČVS: ÚVV0011/10-97, bylo zjištěno, že Policie ČR předvedla stěžovatele dne 2. dubna 1997 k výslechu, přičemž stěžovatel následoval policii v 10.55 hodin dobrovolně. K výslechu byl předán vyšetřovateli v 11.45 h k vyšetřovacímu úkonu, který se týkal obvinění z trestného činu vydírání, ve 12.45 hodin bylo stěžovateli sděleno obvinění ze spolupachatelství
III. ÚS 283/97-12
trestného činu podvodu a z trestného činu útisku a pomluvy. Jak potvrzuje i sám stěžovatel, výslech byl ukončen ve 13.15 Hodin, poté inu byl již znemožněn odchod z místa vyšetřovacích úkonů, došlo k omezení jeho pohybu, tedy k zadržení a to dne 2. dubna 1997 ve 13.15 h, návrh na vzetí do vazby státní zástupce podal 3. dubna 1997 ve 13.00 hodin.
Na základě výše uvedených skutečností shledal Ústavní soud stížnost navrhovatele zjevně neopodstatněnou. Jednání orgánů činných v trestním řízení a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 44 To 003/97-55, ze dne 5. června 1997, nebylo v rozporu s ustanoveními §90 odst. 2 a §75 tr. řádu a také ani s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Je třeba uvést, že v souladu s §90 odst. 2 tr. řádu může být obviněný předveden i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště. Je-li v citovaném ustanovení použito slova "zejména", je nepochybné, že není vyloučen i jiný důvod k předvedení, je-li provedení vyšetřovacího úkonu nezbytné k úspěšnému provedení trestního řízení, když §2 odst. 4 tr. řádu ukládá mj. orgánům činným v trestním řízení postupovat z úřední povinnosti, projednávat trestní věci co nejrychleji. Jak vyplývá z obsahu výše ''značeného vyšetřovacího spisu, zejména z obsahu lékařských zpráv, opatřených o zdravotním stavu stěžovatele, který se opakovaně k výslechu nedostavil, neshledal Ústavní soud, že by ve věci a v postupu orgánů, označených a napadených ve stížnosti, nebylo šetřeno občanských práv stěžovatele, zaručených ústavou (§2 odst. 4 tr. řádu).
Podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Pro uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 6. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj