ECLI:CZ:US:1997:3.US.322.96
sp. zn. III. ÚS 322/96
Usnesení
III. ÚS 322/96-13 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele F.M., zastoupeného advokátem JUDr. P.R., o návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 392/94, ze dne 26.10.1994, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 21. listopadu 1996, doplněnou po výzvě Ústavního soudu a poučení o náležitostech stížnosti a lhůtě k jejímu podání, se navrhovatel domáhal přezkoumání postupu řízení a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a navrhl, aby byl rozsudek označeného soudu sp. zn. 10 Ca 392/94 zrušen. Stížnost odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení soud porušil zásady spravedlivého procesu, které plynou z hlavy páté Listiny základních práv a svobod, když neakceptoval důkazní návrhy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné mocí bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti 1§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu stížnosti, dokladu o jejím podání, jakož i z obsahu sdělení Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že stížností napadený rozsudek sp. zn. 10 Ca 392/94, ze dne 26. 10. 1994, nabyl právní moci 14. listopadu 1994, ústavní stížnost byla podána dne 21. listopadu 1996, tj. po lhůtě, stanovené §72 odst. 2 zák. č.18211993 Sb.
III. ÚS 322/96-14
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání.
S ohledem na uvedená zjištění a citovaná ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Pro odmítnutí stížnosti - jako opožděné - Ústavní soud již nevyzýval zástupce stěžovatele k odstranění vad plné moci, když tato nebyla v souladu s §31 zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 15. ledna 1997
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj