ECLI:CZ:US:1997:3.US.349.96
sp. zn. III. ÚS 349/96
Usnesení
III. ÚS 349/96-8
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky RNDr. M.V., zastoupené advokátkou JUDr. Z.Š., o návrhu z 15. prosince 1996, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se stížností, podanou ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 22 C 336/91, ze dne 14. října 1996. Uvedla, že usnesení označeného soudu považuje za rozhodnutí, jímž jí bylo zamezeno domáhat se stanoveným postupem svého práva, když soud nepřipustil změnu návrhu, které se domáhala. Vyslovila přesvědčení, že pro řízení o změněném návrhu byly veškeré doklady k dispozici v rámci řízení před soudem I. stupně
Ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82
III. ÚS 349/96-9
Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. (Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.)
Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obvodní soud pro Prahu 1 se při hodnocení výsledků řízení, tj. důkazů, které by mohly či nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, a svým rozhodnutím o nepřipuštění změny návrhu dle §95 odst. 2 občanského soudního řádu, nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a soudce zpravodaj, mino ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jej podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 18. března 1997
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj