ECLI:CZ:US:1997:3.US.400.97
sp. zn. III. ÚS 400/97
Usnesení
III. ÚS 400/97-9 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Z.L., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., o návrhu ze dne 5. října 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 1997, sp. zn. 11 To 40/97, kterým se cítí dotčen na svých právech, zaručených mu v čl. 6 odst. 1 a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že vrchní soud, který mu v odvolacím řízení bez dalšího dokazování uložil vyšší trest, než byl uložen soudem I. stupně, podle jeho přesvědčení postupoval v rozporu se zaručeným právem na to, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem. Pokud jde o řízení před Krajským soudem v Praze, vedené pod sp. zn. 5 T 48/96, i to považuje za řízení, které probíhalo v rozporu s čl. 8 odst.2 Listiny základních práv a svobod, zejména když se soud ve svém rozhodnutí opíral o důkazy, které nebyly prováděny v souladu s §89 odst. 1 a s §160 odst. 1 a §164 odst. 2 a 3 tr. řádu. Dále poukázal na to, že mu byl doručeni rozsudek bez podpisu předsedkyně senátu, a proto se domnívá, že jde o právní akt neplatný a již z toho důvodu měl být vrchním soudem rozsudek zrušen.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je-li návrh shledán zjevně neopodstatněným, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písni. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
111. ÚS 400/97-10
Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 40/97-2698 bylo zjištěno, že označený soud projednal odvolání obžalovaných, tedy i stěžovatele, a odvolání podané v jejich neprospěch krajským státním zástupcem ve veřejném zasedání. V rozsudku se pak soud vypořádal se všemi námitkami, vznesenými proti rozhodnutí soudu I. stupně. Pokud jde o tvrzení, že odvolací soud bez dalšího dokazování uložený trest stěžovateli zvýšil a tím porušil čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z obsahu napadeného rozsudku bylo shledáno, že v neprospěch stěžovatele, tj. v trestními řízení obžalovaného, podal odvolání krajský státní zástupce a odvolací soud o uložení zvýšeného trestu rozhodl v souladu s §259 odst. 3 tr. řádu. Stejně tak neobstojí výhrada stěžovatele, týkající se písemného vyhotovení rozsudku soudu 1. stupni., poukazující na skutečnost, že předsedkyně rozhodujícího senátu rozsudek nepodepsala. V tomto směru nutno odkázat na znění §120 a násl. tr. řádu, který stanoví náležitosti rozsudku, a na §17 Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy, upravující podepisování soudních rozhodnutí.
Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 9. prosince 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj