ECLI:CZ:US:1997:3.US.421.97
sp. zn. III. ÚS 421/97
Usnesení
III. ÚS 421/97-7 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky R.K., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 7. listopadu 1997, se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 23. září 1996, sp. zn. 11 C 310195, jímž byla zamítnuta její žaloba, odvolávající se na zákon č. 87/1991 Sb. Uvedla, že rozsudek se opíral pouze o tvrzení žalovaného, který odmítal existenci výzvy k vydání nemovitosti, a proto jej považuje za nespravedlivý. Po výzvě Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, obsahující poučení o nezbytnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a také odkaz na ustanovení §72 odst. 4 a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., dle nichž k ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, je stížnost nepřípustná, sdělila Ústavnímu soudu, že odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nepodala pro nemoc, kterou prodělala v odvolací lhůtě. Poukázala na možnost přijetí ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., plnou moc k zastoupení advokátem nepředložila.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna tato podmínka, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem stížnosti, došlo [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1, 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.].
III. ÚS 421/97-8
Z obsahu stížnosti, dokladu o jejím odeslání Ústavnímu soudu, rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 11 C 310/95-36 bylo zjištěno, že stížností napadený rozsudek byl vyhlášen 23. září 1996, odvolání proti němu nebylo podáno. Je nepochybné, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, když odvolání nepodala, a pokud poukazuje na onemocnění, které prodělávala v odvolací lhůtě, pak je nutno uvést, že podle §58 obč. soudního řádu měla stěžovatelka možnost podat návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání, přičemž pro takový návrh je dána lhůta do 15 dnů po odpadnutí překážky, pro níž lhůtu dodržet nemohla. I kdyby bylo možno posuzovat návrh jako stížnost přesahující svým významem vlastní zájmy stěžovatelky, a tedy neodmítnout ji pro nesplnění podmínky vyčerpání všech procesních prostředků, pak stěžovatelka stížnost k Ústavnímu soudu podala po jednoroční lhůtě, stanovené v §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., rozsudek Okresního soudu v Plzni-městě č. j. 11 C 310/95-36 byl vyhlášen 23. září 1996, stížnost byla podána k doručení Ústavnímu soudu až dne 7. listopadu 1997.
S ohledem na uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení byl návrh, jako nepřípustný, ve smyslu §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Pro odmítnutí svědčí i nesplnění povinnosti účastníka být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem [§30 odst. 1, §43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 10. prosince 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj