ECLI:CZ:US:1997:3.US.71.97
sp. zn. III. ÚS 71/97
Usnesení
III. ÚS 71/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.D., zastoupeného advokátem JUDr. K.B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 9 To 963/96, a usnesení téhož soudu ze dne 19. 12. 1996, sp. zn. 9 To 1050/96, mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost proti rozhodnutím - usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 1996 (sp. zn. 9 To 963/96) a ze dne 19. 12. 1996 (sp. zn. 9 To 1050/96), které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 28. 2. 1997 (dle podacího razítka poštovního úřadu bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 2. 1997), domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí krajského soudu s odůvodněním, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod pak stěžovatel spatřuje v tom, že byl dne 28. 5. 1996 v 10.30 hod. zadržen pro podezření ze spáchání trestného činu dle ust. §250 odst. 1, 2 tr. z. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. z., následně byl dne 29. 5. 1996 v 00.15 hod. zadržen jako obviněný podle ust. §75 tr. ř. a žádost o podání návrhu na vzetí do vazby Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 byla doručena vyšetřovatelem téhož dne ve 12.35 hod., tj. 2.05 hod. po uplynutí 24 hodinové lhůty od okamžiku omezení osobní svobody stěžovatele a posléze též v tom, že Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o jeho vzetí do
III. ÚS 71/97
vazby až po 28 hodinách a 40 minutách od okamžiku jeho zadržení. Nadto pak stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že k porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod došlo i tím, že Krajský soud v Brně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby dne 28. 11. 1996 a dne 19. 12. 1996 rozhodl o prodloužení lhůty trvání vazby do 29. 5. 1997. V závěru své ústavní stížnosti pak stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V posuzované ústavní stížnosti je třeba námitce stěžovatele o porušení čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod uvést, že pokud by porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod bylo vůbec prokázáno, zcela jednoznačně a nepochybně by toto porušení bylo založeno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 5. 1996, kterým bylo rozhodnuto o omezení osobní svobody stěžovatele. Počátek běhu lhůty, ve které lze ústavní stížnost podat, proto nelze vztáhnout až k právní moci rozhodnutí, kterým je případně rozhodováno o dalším trvání omezení osobní svobody, nebo kterým je rozhodováno o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a která stěžovatel svou ústavní stížností napadá. Proti rozhodnutí obecného soudu, kterým bylo rozhodnuto o omezení osobní svobody stěžovatele však stěžovatel ve stanovené lhůtě ústavní stížnost nepodal a navíc je ústavní stížnost podána i po stanovené lhůtě proti rozhodnutí, která stěžovatel označil ve své ústavní stížnosti, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti nepočíná běžet až doručením napadeného rozhodnutí, jak se stěžovatel nesprávně domnívá, ale již samotným vyhlášením tohoto rozhodnutí [ust. §140 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Protože stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně, nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák, č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 25. 9. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR.