ECLI:CZ:US:1997:3.US.74.97
sp. zn. III. ÚS 74/97
Usnesení
III. ÚS 74/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. F.P., zastoupeného advokátkou JUDr. M.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 29 Co 292/96, ze dne 19. 11. 1996, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 196/92, ze dne 28. 3. 1996, mimo ústní jednání, dne 6. 5. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.], která i jinak co do formálních náležitostí vyhovovala zákonem stanoveným podmínkám (§, 72 odst. 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb.), brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 29 Co 292/96, ze dne 19. 11. 1996, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 196/92, ze dne 28. 3. 1996, kterým byl stěžovatel zavázán vyklidit obytnou místnost s předsíní a koupelnou a WC ve druhém patře domu čp. 2312, v P., do 15 dnů od právní moci rozsudku, a tvrdí, že obecné soudy jako orgány veřejné moci těmito rozhodnutími zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 1. Listiny základních práv a svobod a v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že vlastnictví navrhovatele ve sporném
řízení poškozuje práva stěžovatele, aniž blíže stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozvádí jakým způsobem; navrhl však, aby označená rozhodnutí obecných soudů byla nálezem ústavního soudu zrušena.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z předložených rozhodnutí obecných soudů, stejně jako z kusého odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelem, je patrno, že obecné soudy vyhověly návrhu navrhovatelky, která je vlastnicí domu čp. 2312 v P., a po řádně provedeném řízení zavázaly stěžovatele k vyklizení shora označených místností, které stěžovatel v předmětném domě obývá, a tato svá rozhodnutí také přiměřeným způsobem odůvodnily, aniž by jakýmkoli způsobem zasáhly do ústavně zaručených a chráněných práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud již dříve a opakovaně vyložil ve svých rozhodnutích, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční pravomoci soudů obecných; protože jde o konstantní a opakovaně publikovanou judikaturu (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 1 až 5), zcela postačí na tato rozhodnutí a jejich odůvodnění odkázat, aniž bylo třeba k důvodům již dříve vyloženým cokoliv dodávat; pod aspekty této konstantní judikatury Ústavního soudu nemůže se ústavní stížnost stěžovatele jevit jinak, než jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti (stejně jako důvody pro ni) je dána opakovanou publikací rozhodnutí, jak již o nich byla zmínka.
Nezbylo proto než o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.].
V Brně dne 6. 5. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík
Ústavního soudu ČR