ECLI:CZ:US:1997:3.US.83.97
sp. zn. III. ÚS 83/97
Usnesení
III. ÚS 83/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.Ř., zastoupeného advokátem JUDr. L.M., proti Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné a Policii ČR, mimo ústní jednání dne 21. 10. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl "záznam Policie ČR " bez data a dále též "dopis Okresního státního zástupce v Karviné ze dne 4. března 1997 (obojí patrně jako opatření či projev jiného zásahu veřejné moci) a tvrdil, že jimi označené orgány trestního řízení jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené základní právo (svobodu), a proto navrhl, aby Ústavní soud jak dříve označený záznam policie, tak i dopis okresního státního nástupce "zrušil".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
III. ÚS 83/97
Podle odůvodnění ústavní stížnosti (odkazujícího z převážné míry na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ve věci IV. ÚS 81/95) a podle písemností, které si Ústavní soud vyžádal, bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách (§269 odst. 1 tr. z.), jehož se měl dopustit - stručně shrnuto - tím, že dne 4. září 1996 nevyhověl povolávacímu rozkazu a ve stanovené lhůtě u určeného vojenského útvaru k výkonu vojenské služby nenastoupil; trestní stíhání je proti stěžovateli vedeno přesto, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. května 1995 (ve věci 32 T 76/94) byl pro týž trestný čin pravomocně odsouzen a potrestán a přesto, že podle nálezu Ústavního soudu (ve věci IV. ÚS 81/95), z důvodů v tomto nálezu vyložených, v obdobném jednání jde o totožný skutek, a proto opakované odsouzení a potrestání pachatele pro týž (již jednou odsouzený) skutek je ústavně nepřípustné.
Z vyjádření okresního státního zástupce v Karviné (č. 1. 7 spisu Ústavního soudu) pak plyne, že státní zastupitelství ve stěžovatelově trestní věci zřejmě posléze citovaný nález Ústavního soudu, resp. jeho ústavně právní názor (Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 50, vydání 1. Praha, C. H. Beck 1996) nevzalo na vědomí a i nadále stojí na stanovisku, že stěžovateli "doručením nového povolávacího rozkazu vznikla nová povinnost k nástupu vojenské činné služby, založená novým správním aktem", že jak vyplývá z dikce ustanovení §269 odst. 1 tr. zák., nemůže jít o tentýž skutek jako v případě, pro který již byl odsouzen, protože první skutek byl dokonán již uplynutím první lhůty 24 hodin, stanovené k nastoupení vojenské činné služby".
Ústavní soud, ostatně vázán právním názorem citovaného nálezu, ale též z věcných důvodů, na zásadě vyslovené v dříve označeném nálezu setrvává, postup vyšetřovatele Policie ČR, a především postup státního zástupce v Karviné ve stěžovatelově věci pokládá za nesouladný s ústavním pořádkem republiky, přesto však v současném procesním stádiu dospívá k závěru, že o stěžovatelově ústavní stížnosti nelze meritorně rozhodnout.
Odhlédnuto od formálních vad ústavní stížnosti lze ze souvislostí s jejím odůvodněním dovodit, že stěžovatel v postupu vyšetřovatele, resp. státního zastupitelství v Karviné, zřejmě spatřuje (pro absenci jinak nezbytného rozhodnutí) znaky jiného zásahu veřejné moci do svých ústavně zaručených základních práv (svobod); je-li tornu tak, pak nezbývá než stěžovatele odkázat na nález Ústavního soudu ve věci III. ÚS 62/95 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, vydání 1. Praha, C. H. Beck 1996),
III. ÚS 83/97
v němž pojem , jiného zásahu orgánu veřejné moci Ústavní soud vyložil, stejně jako podmínky, za nichž lze důsledkům takového zásahu (porušuje-li ústavně zaručená základní práva nebo svobodu) čelit nálezem Ústavního soudu; tyto podmínky však v posuzované věci v současné m jejím stádiu splněny nejsou.
Navzdory tomu, jak byla o tom zmínka již dříve, že dosavadní postup orgánů v trestním řízení proti stěžovateli činných se jeví jako ústavně nesouladný, z posléze rozvedených důvodů nelze v současné době shledat posuzovanou ústavní stížnost než jako zjevně neopodstatněnou a jako o takové o ní rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], jak ve výroku tohoto usnesení se stalo, aniž by se jevilo účelné stěžovatele vésti k odstranění již zmíněných formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 21. 10. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu