ECLI:CZ:US:1997:4.US.129.97
sp. zn. IV. ÚS 129/97
Usnesení
IV. ÚS 129/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J.Š., zastoupeného advokátem JUDr. K.L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 1996, sp. zn. 8 Co 962/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 1996, sp. zn. 8 Co 962/96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 2. 1996, sp. zn. 4 C 732/95, s odůvodněním, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo - právo na právní pomoc v řízení před soudy, zaručované čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K porušení tohoto práva došlo, podle tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti uvedeného, tím že rozsudek soudu I. stupně ze dne 26. 2. 1996 mu nebyl řádně, v souladu s ustanovením §47 odst. 1 o.s.ř. a §13 odst. 3 jednacího řádu, doručen do vlastních rukou, z čehož dovozuje, že mu do podání ústavní stížnosti nepočala běžet lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, a soud II. stupně - Krajský soud v Českých Budějovicích - proto také neměl rozhodnout o jeho odvolání, které stěžovatel podal, jak uvádí pro jistotu poté, co se náhodou
IV. ÚS 129/97
dověděl o tom, že rozsudek soudu I. stupně byl vyhotoven. Učinil tak však bez toho, že by si stačil zajistit poskytnutí právního zastoupení prostřednictvím advokáta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Českém Krumlově, sp. zn. 4 C 732/95, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Nic totiž stěžovateli, který byl při vyhlášení pro něj nepříznivého rozsudku soudu I. stupně osobně
přítomen, nebránilo, aby si právní zastoupení pro vypracování odvolání a zastupování v odvolacími řízení zajistil, případně ještě dodatečně z důvodu obstarání si právního zastoupení požádal o odročení odvolacího jednání, u něhož byl rovněž osobně přítomen (a u něhož ani sám vadnost doručení rozsudku soudu 1. stupně nenamítal). Stěžovatelem namítané porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak shledáno nebylo, a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 1997.
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj