ECLI:CZ:US:1997:4.US.14.96
sp. zn. IV. ÚS 14/96
Usnesení
IV. ÚS 14/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů L.Ř. a J.C., oba zastoupeni advokátkou JUDr. Y.K., proti rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 13 C 286/92, ze dne 3.7.1995, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 1764/95, ze dne 20.10.1995, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhali, s odvoláním na porušení ústavně zaručených práv, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.10.1995 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.1995, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu stěžovatelů na vydání nemovitostí v rozhodnutí označených. Oba uvedené soudy vycházely při svém rozhodování ze závěru, že žaloba stěžovatelů byla pro nedostatečné označení částí pozemků, jejichž vydání je požadováno, neurčitá a nekonkrétní, a tudíž neprojednatelná,
2 - IV. ÚS 14/96
přičemž stěžovatelé tyto vady přes výzvu neodstranili, a proto soudy aplikovaly ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. Stěžovatelé zároveň podali proti shora označeným rozhodnutím i dovolání, které opírali v podstatě o stejné důvody jako ústavní stížnost. Tomuto dovolání stěžovatelů, jak Ústavní soud zjistil z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 180/96, ze dne 27.2.1997, Nejvyšší soud ČR vyhověl a v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dovolání stěžovatelů bylo nejen přípustné, když stěžovatelům byla postupem soudu ve smyslu ustanovení §237 písm. f) o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem, ale také ve smyslu §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. důvodné, a proto obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Za tohoto stavu, kdy dovolání proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím bylo přípustné a dovolací soud sám z podnětu stěžovateli podaného dovolání napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, přitom o uplatněném restitučním nároku stěžovatelů doposud soudem I. stupně nebylo rozhodnuto, je třeba vycházet ze závěru, že zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb), a proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 1997
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj