ECLI:CZ:US:1997:4.US.145.97
sp. zn. IV. ÚS 145/97
Usnesení
IV. ÚS 145/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupeného advokátem JUDr. P.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 1997, č. j. 38 Ca 179/96-35, takto:
ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 28. 4. 1997 doručena ústavní stížnost, doplněná podáním doručeným dne 30. 5. 1997, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu L., okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 3. 1996, č. j. 574/96-R/Ji/74/94/Pe. Správní orgán rozhodl tak, že stěžovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí v k.ú. L., neboť uplatnil u pozemkového úřadu svůj nárok až dne 1. 9. 1993, tedy, po uplynutí zákonné lhůty, a proto jeho nárok zanikl. Pozemkový úřad nemohl přihlédnout ani ke skutečnosti uvedené stěžovatelem, že uplatnil nárok u S. koncem roku 1991, neboť tento orgán nebyl příslušným k uplatnění předmětného restitučního nároku.
IV. ÚS 145/97
Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelova argumentace, že nárok uplatnil u S. koncem roku 1991, ale nebyl mu vydán žádný doklad o jeho vlastnictví, když mu bylo sděleno dne 2. 4. 1992, že výpis nelze zhotovit, neboť není veden jako vlastník ani uživatel a že předmětná nemovitost čp. 35 je vedena na SL. Tímto byl uveden v omyl a bylo mu tak znemožněno předložit veškeré doklady nezbytné k uplatnění nároku. Stěžovatel dále tvrdí, že se nikdy nevzdal vlastnických práv k nemovitostem a namítá, že ve správním řízení se vlastnické vztahy nezkoumaly a že až v roce 1994 došlo k vydání výpisu z katastru nemovitostí nesporně prokazujícího oprávněnost požadovaného nároku. Podle stěžovatele tak došlo k porušení jeho vlastnického práva a navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud je při posuzování obsahu ústavní stížnosti především povinen respektovat, že není odvolací ani dovolací instancí v systému obecných soudů a že jeho úkolem není hodnotit dokazování prováděné obecnými soudy a nepřísluší mu přezkoumávat právní argumentaci obecných soudů, to vše za předpokladu, že nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V těchto intencích posoudil ústavní soud námitky stěžovatele, avšak nedospěl k závěru o jejich opodstatněnosti, neboť neshledal nic, co by svědčilo o tom, že by postup pozemkového úřadu či soudu, který správní rozhodnutí přezkoumával, byl v rozporu s příslušnými předpisy či jinak vybočil z mezí ústavnosti. Proto nemohlo dojít k namítanému porušení vlastnického práva, neboť obnova vlastnického práva je u restitučních zákonů podmíněna mimo jiné také uplatněním práva v zákonem stanovených lhůtách.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že městský soud vzal v potaz tu skutečnost, že včasnost uplatnění nároku nebyla prokázána předložením dokladu, je třeba tento postup chápat tak, že pokud stěžovatel tvrdil, že nárok byl uplatněn včas, požadoval na stěžovateli, který v daném řízení nese důkazní břemeno, aby předložil doklad, kterým by prokázal včasnost uplatnění nároku
IV. ÚS 145/97
u pozemkového úřadu.
Ústavní soud dále připomíná, že ten, kdo se chce domáhat svých práv u nezávislého a nestranného soudu (resp. v daném případě u pozemkového úřadu), není ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zbaven povinnosti tak činit stanoveným postupem. Navíc je třeba podotknout, že stěžovatel mohl již po sdělení ze dne 2. 4. 1992, že nemovitost je vedena na SL., uplatnit své právo na vydání nemovitosti u této povinné osoby.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 1997
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj