ECLI:CZ:US:1997:4.US.163.97
sp. zn. IV. ÚS 163/97
Usnesení
IV. ÚS 163/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.L., zastoupeného advokátem M.Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 2 To 746/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 13. 5. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 1996, č. j.,6 T 168/94-119. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona a uložen mu podmíněný trest - odnětí svobody v délce 6 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného na obhajobu, a to konkrétně právo obhajovat se za pomoci obhájce podle vlastního výběru, které je stanovené v čl. 6 odst. 3
IV. ÚS 163/97
písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto porušení spatřuje zejména v tom, že odvolací soud nevyhověl žádosti jeho právního zástupce o zaslání potřebných materiálů, resp. jejich kopií z předmětného spisu, a že nebyla akceptována omluva obhájce z veřejného zasedání. Dále tvrdí, že bylo porušeno i jeho ústavně zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nestranného soudu, které je zaručeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto porušení spatřuje ve skutečnosti, že při veřejném zasedání dne 14. 3. 1997 vznesl námitku podjatosti předsedy senátu a dalšího soudce, o které bylo rozhodnuto usnesením podle §31 odst. 1 trestního řádu, aniž by byla proti tomuto rozhodnutí připuštěna stížnost podle odst. 2 téhož ustanovení. Postup soudu pak ohledně nepřipuštění stížnosti s odvoláním na §141 odst. 2 tr. řádu považuje za nezákonný a neústavní pro rozpor se zásadami spravedlivého procesu. Stěžovatel proto navrhuje zrušit napadené rozhodnutí, stejně tak i usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 14. 3. 1997, č.j. 2 To 746/96-136 o tom, že předseda senátu JUDr. S.P. a soudce JUDr. V.S. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Dále požaduje, aby bylo přikázáno odvolacímu soudu umožnit obžalovanému hájit se prostřednictvím obhájce podle vlastního výběru. V případě, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o nevyloučení výše jmenovaných soudců bylo učiněno v souladu se zákonem, navrhuje zrušit ustanovení §141 odst. 2 tr. řádu v části "a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni".
Při posuzování návrhu se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění jeho formálních náležitostí, které požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"). Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
IV. ÚS 163/97
Vzhledem k ustanovení §140 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabylo usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 2 To 746/96, právní moci dne 14. 3. 1997, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o usnesení, proti němuž zákon nepřipouští další řádný opravný prostředek.
Byla-li tedy ústavní stížnost předána Ústavnímu soudu dne 13. 5. 1997 (podle podacího razítka), tj. 61. den, stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že kogentní ustanovení §72 odst. 2 zákona neumožňuje prodloužení ani prominutí lhůty, i když si je vědom toho, že stěžovateli může být doručeno písemné vyhotovení pravomocného rozhodnutí v trestní věci v době, kdy již nelze dodržet zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj je však podle čl. 88 Ústavy České republiky zákonem č. 182/1993 Sb. vázán.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj