ECLI:CZ:US:1997:4.US.167.97
sp. zn. IV. ÚS 167/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. srpna 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupené I. S., advokátem AK v Praze, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 1997, čj. 10 Ca 234/96-65, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.
3. 1997, čj. 10 Ca 234/96-65, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, zamítajícímu
žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 1996, čj. 1693/1995-1,
stěžovatelka poukazuje zejména na tu skutečnost, že opatření
Federálního ministerstva financí ze dne 23. 12. 1992, čj.
V/1-31370/1992, na jehož podkladě jí byla uložena daňová
povinnost, se nestalo součástí právního řádu České republiky.
Z těchto, jakož i z dalších důvodů, proto navrhuje, aby její
ústavní stížnosti bylo pro porušení ústavně zaručených práv podle
článku 11 odst. 5 a článku 38 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina") vyhověno a napadený rozsudek byl zrušen.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne
31. 7. 1997 mimo jiné uvedl, že podmínka publikace předmětného
opatření formou oznámení ve Sbírce zákonů byla splněna, když
opatření bylo uveřejněno ve Finančním zpravodaji č. 12/2/1992 ze
dne 31. 12. 1992 a recepční opatření, čj. 282/2 019/1993, ze dne
29. 1. 1993, kterým bylo toto a další opatření bývalého
Federálního ministerstva financí převzaty Ministerstvem financí ČR
v souladu s článkem 1 a článkem 3 odst. 3 ústavního zákona ČNR č.
4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České
a Slovenské Federativní Republiky, bylo oznámeno v částce 21
Sbírky zákonů z roku 1993 v části označené jako "opatření
ústředních orgánů". Recepční opatření výslovně uvádí, že jde
o opatření, kterým jsou přejímána opatření vydaná podle §4 odst.
2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tedy opatření, kterými se
pro účetní jednotky stanoví účtové osnovy a postupy při účtování.
V recepčním opatření pak bylo předmětné opatření bývalého FMF,
kterým byly stanoveny postupy účtování u fyzických osob
provozujících podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost
účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví, uvedeno ve výčtu
převzatých opatření v článku I pod č. 3. Z těchto, jakož i dalších
důvodů, navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích uvedlo ve svém
vyjádření ze dne 29. 7. 1997, že zmíněné opatření bylo
ministerstvem financí převzato pro rok 1993, a následující roky,
spolu s dalšímu dvaceti federálními účetními předpisy, a to
opatřením čj. 282/2019/1993, oznámeným ve Sbírce zákonů v částce
21/1993. Ze všech uvedených, jakož i dalších důvodů, navrhuje
proto rovněž zamítnutí ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu 10 Ca 234/96 Krajského soudu v Českých
Budějovicích Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem byla
zamítnuta žaloba stěžovatelky proti shora uvedenému rozhodnutí
Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, jímž k odvolání
stěžovatelky byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu
v Kaplici ze dne 14. 12. 1994, č. 173/94, a to tak, že doměřená
daň z příjmů fyzických osob za rok 1993 ve výši Kč 32 445,- byla
snížena na částku Kč 18 375,-. K námitce stěžovatelky,
zpochybňující platnost opatření bývalého Federálního ministerstva
financí ze dne 23. 12. 1992, čj. V/1-31370/1992, krajský soud
uvedl, že na základě zmocňujícího ustanovení §4 odst. 2 zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, bylo
vydáno také již citované opatření a publikováno ve Finančním
zpravodaji bývalého Federálního ministerstva financí č. 12/2/1992
ze dne 31. 12. 1992. Následně byla splněna i druhá zákonná
podmínka, tj. publikace opatření zmíněného ústředního orgánu
státní správy, neboť tak se stalo s ohledem na státoprávní změny
formou recepce předmětného opatření a dalších opatření bývalého
Federálního ministerstva financí, a to opatřením Ministerstva
financí ČR, čj. 282/2019/1993. Toto opatření bylo publikováno ve
Sbírce zákonů v částce 21/1993, přičemž z textu publikace opatření
ve Sbírce zákonů je patrno, že ministerstvem financí byla převzata
opatření vydaná Federálním ministerstvem financí podle ustanovení
§4 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Opatření, na
jehož podkladě v projednávané věci byla stanovena daňová
povinnost, je v recepčním opatření uvedeno v článku I pod č. 3.
Z uvedeného důvodu nelze o platnosti předmětného opatření
pochybovat.
Podle již citovaného ustanovení §4 odst. 2 zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, účetní
jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví účtové
osnovy a postupy účtování, uspořádání položek, účetní uzávěrky
a obsahové vymezení těchto položek, rozsah údajů ke zveřejnění
z účetní uzávěrky, postupy pro provedení konsolidace účetní
uzávěrky, které stanoví Federální ministerstvo financí a vyhlašuje
je oznámením o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Na projednávanou
věc se vztahuje opatření č. 76 Federálního ministerstva financí ze
dne 23. 12. 1992, čj. V/1-31370/1992, kterým se stanoví postupy
účtování u fyzických osob provozujících podnikatelskou nebo jinou
výdělečnou činnost účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví.
Podle článku I odst. 3 toto opatření bude vyhlášeno oznámením
o jeho vydání ve Sbírce zákonů. K oznámení citovaného opatření,
které je podmínkou toho, aby je bylo možno považovat za právní
předpis, však podle názoru Ústavního soudu nedošlo. České
ministerstvo financí vydalo sice opatření č. 2 o převzetí opatření
vydaných Federálním ministerstvem financí podle §4 odst. 2 zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, čj. 282/2019/1993, uveřejněné ve
Finančním zpravodaji č. 1/1993 dne 31. 1. 1993, v jehož článku
I pod bodem 3 je uvedeno také již citované opatření bývalého
Federálního ministerstva financí, v částce 21/1993 Sbírky zákonů
je však uveden pouze již uvedený název tohoto opatření, aniž by
současně bylo konstatováno, kterých jednotlivých převzatých
opatření se tato recepce týká. Přitom již citované opatření
č. 2 o převzetí opatření vydaných Federálním ministerstvem financí
podle §4 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, je řazeno
tak, že v článku I jsou uvedena všechna opatření, jež doposud
oznámena (registrována) nebyla, zatímco v článku II opatření, jež
již oznámena (registrována) byla. S touto rozdílností mělo se
proto vypořádat již citované oznámení (registrace) ministerstva
financí v částce 21/1993 Sb. tak, že dosud neoznámená
(neregistrovaná) opatření vydaná bývalým Federálním ministerstvem
financí podle §4 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
v něm měla být výslovně konstatována. Pouze takový způsob oznámení
(registrace) uspokojuje, podle názoru Ústavního soudu, nároky
kladené na jeho určitost, konkrétnost a adresnost představující
základní podmínku platnosti normativního právního aktu. Jinými
slovy, je-li formálním znakem právní normy náležitá, zákonem
předepsaná publikace, nepostačuje k naplnění tohoto znaku
a nesplňuje podmínku náležitosti jen povšechný odkaz na opatření,
jež doposud publikována nebyla a v publikovaném oznámení
(registraci) nejsou jednotlivě uvedena ani pojmenována.
Dospěl-li tedy Krajský soud v Českých Budějovicích
v napadeném rozsudku k opačnému názoru, totiž že inkriminované
opatření je obecně závazným právním předpisem, porušil tímto
rozhodnutím článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, článek 4 odst. 1, článek
36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto pro porušení těchto ústavně
zaručených práv stěžovatele jeho ústavní stížnosti podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, vyhověl a napadený rozsudek podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 13. srpna 1997