ECLI:CZ:US:1997:4.US.204.97
sp. zn. IV. ÚS 204/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.B. a JUDr. D.B., oba zastoupeni advokátkou JUDr. E.B., proti zásahu orgánu veřejné moci, spočívající v neprovedení požadovaného zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P., za účasti Katastrálního úřadu P., jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 11. 6. 1997 doručena výše uvedená ústavní stížnost, ve které stěžovatelé uvádějí, že u Katastrálního úřadu P. podali dne 11. 9. 1996 návrh na zápis vlastnického práva na provedení dílčího záznamu o vydržení části p.č.k. 382/10 a p.č.k. 351, k. ú. L., opírající se o notářský zápis ze dne 13. 8. 1996. Katastrální úřad P. tento zápis neprovedl, a toto své rozhodnutí dne 7. 4. 1997 zdůvodnil tím, že podle platné právní úpravy lze zapsat vznik právního vztahu z titulu vydržení jen pokud je takový vztah nesporný a jako takový je osvědčen. Vzhledem k tomu, že obec D., do jejíhož vlastnictví předmětné nemovitosti přešly podle zákona č. 172/1991 Sb., nesouhlasila se zápisem do katastru nemovitostí, když byla předtím požádána, aby se k prohlášení o vydržení vyjádřila, katastrální úřad konstatoval, že předložený notářský zápis není listinou, která by nesporně osvědčovala skutečný stav a že není způsobilou, aby mohla podle ní být požadovaná práva do katastru nemovitostí zapsána záznamem s tím, že o skutečnostech bude muset rozhodnout soud a teprve jeho stanovisko bude podkladem pro zápis požadovaných právních vztahů záznamem. Z tohoto důvodu tedy katastrální úřad listinu podle §8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. vrátil.
Stěžovatelé nesouhlasí se stanoviskem katastrálního úřadu a domnívají se, že důsledkem vydržení je nabytí vlastnictví ze zákona při splnění podmínek pro vydržení vlastnictví, že zákon nevyžaduje žádné rozhodnutí o tom, že vlastnictví věci bylo vydrženo a případné soudní rozhodnutí o tom, že k vydržení došlo, má jen deklaratorní povahu. Mají za to, že katastrální úřad zasáhl do jejich ústavně zaručeného práva obsaženého v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to tím, že prohlásil, že předmětné nemovitosti přešly na obec podle zákona č. 172/1991 Sb., což neodpovídá skutečnému stavu věci. V tom, že jim byl vrácen notářský zápis jako listina nezpůsobilá, shledávají porušení čl. 4 Listiny, podle kterého zákonné omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. V postupu katastrálního úřadu dále stěžovatelé spatřují porušení čl. 3 odst. 2 Listiny, neboť tím,že byla dána přednost obci D., je rozhodnutí správního orgánu v podstatě rozhodnutím konečným a pro ně ve svém důsledku představuje nerovné postavení. Stěžovatelé proto navrhují, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, v němž zakáže Katastrálnímu úřadu P., aby v porušování pokračoval a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením a návrh na záznam vlastnických práv znovu přijal a posoudil ke dni podání, tj. k 11. 9. 1996.
V souladu s postupem stanoveným v ustanovení §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si soudce zpravodaj vyžádal od Katastrálního úřadu P. vyjádření. Ten ve svém vyjádření ze dne 17. 9. 1997 poukázal na katastrální zákon, podle kterého, pokud má být do katastru zapsán právní vztah na podkladě jednostranného právního úkonu, musí být nesporný. K tomu dodává, s odvoláním na současnou judikaturu soudů, že jednostranné prohlášení existence právního vztahu, byť učiněné notářským zápisem, nemůže být považováno za nespornou skutečnost. Způsobilou by byla podle katastrálního úřadu pro daný účel listina, která by obsahovala souhlasné prohlášení ve formě notářského zápisu subjektu, který nemovitost vydržel, a subjektu, jehož vlastnické právo k nemovitosti vydržením zaniklo, popř. uzavřený soudní smír mezi nimi nebo rozhodnutí soudu. Takováto listina však předložena nebyla. Dále pak uvádí, že ani skutečnost, že obec D. návrh na zápis přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům nepodala, nic nemění na tom, že předmětné pozemky přešly dnem 24. 5. 1991 do jejího vlastnictví. Předmětný nárok odvodil katastrální úřad, jak uvádí dále ve svém vyjádření, z pozemkové knihy, když zjistil, že pozemky byly vždy veřejným statkem s určitým právním režimem. Katastrální úřad se proto domnívá, že podaná ústavní stížnost je bezpředmětná, jelikož jeho postupem, který byl plně v souladu s právními předpisy, nedošlo k žádnému zásahu do ústavních práv stěžovatelů.
Ústavní soud posoudil námitky vznesené v ústavní stížnosti, avšak nedospěl k závěru, že stěžovatelé by byli postupem katastrálního úřadu dotčeni na svých ústavně garantovaných právech či svobodách. Předně připomíná, že pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem nebo výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem.
Jak bylo již výše uvedeno katastrální úřad shledal, že stěžovatelé předložili listinu, která je podle jeho přezkoumání nezpůsobilá k provedení zápisu do katastru, neboť vydržení je sporné z hlediska strany, která měla k nemovitosti vlastnické právo a která jako strana neuznala, že její právo zadržením zaniklo. K tomu je třeba si uvědomit, že pro vlastníka je důležitá nejen okolnost, že splnil zákonem stanovené podmínky pro nabytí vlastnického práva k určené věci a mohl se tak stát jejím vlastníkem, ale také okolnost, že společnost jeho vlastnické právo uznává. Z tohoto pohledu je nutné respektovat čl. 11 odst. 1 Listiny, podle kterého vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Pokud se tedy stěžovatelé domáhají svého vlastnického práva, aniž by toto právo bylo konstituováno, nelze jim za daných okolností tuto ochranu poskytnout, neboť svého práva se mohou domáhat účinnými procesními prostředky v řízení občanskoprávním. Takovýto postup je pro stěžovatele stále otevřenou možností pro úpravu práv k vydrženým nemovitostem.
Na základě uvedených skutečností soudce zpravodaj považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj