ECLI:CZ:US:1997:4.US.208.97
sp. zn. IV. ÚS 208/97
Usnesení
IV. ÚS 208/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. července 1997 ve věci ústavní stížnosti J.Ch., zastoupeného advokátem JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 1997, čj. 35 Ca 4/97-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. ze dne 29. 11. 1996, čj. V 7-1638/96, stěžovatel mimo jiné uvádí, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví k nemovitosti nedochází k přechodu určitého spoluvlastnického podílu, čímž se tento právní režim zásadně odlišuje od jiných smluvních vztahů týkajících se věcných práv k nemovitostem. V projednávané věci se tedy nemohla uplatnit zákonná domněnka uvedená v ustanovení §149 odst. 4 občanského zákoníku, neboť dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví byla uzavřena platně ve lhůtě tří let od rozvodu manželství. S poukazem na porušení článku 11 odst. 1 Listiny
- 2 - IV. ÚS 208/97
základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného rozsudku.
Ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil ústavní soud z obsahu spisu 35 Ca 4/97 Krajského soudu v Brně, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno již citované rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., zamítající návrh na vklad vlastnických práv do katastru nemovitostí na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, uzavřené dne 25. 6. 1996 mezi S.Ch. a J.Ch. V důvodech svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že došlo-li k zániku bezpodílového spoluvlastnictví bývalých manželů J.Ch. a S.Ch. dne 30. 6. 1993, a do 3 let od tohoto dne nedošlo k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví těchto manželů, neboť dohoda a vypořádání mezi nimi byla sice uzavřena dne 25. 6. 1996, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl však podán teprve dne 18. 7. 1996, uplatnila se dnem 30. 6. 1996 zákonná domněnka zakotvená v ustanovení §149 odst. 4 občanského zákoníku. K uvedenému Ústavní soud dodává, že zaniklo-li bezpodílové spoluvlastnictví bývalých manželů J. a S.Ch. právní mocí rozsudku o rozvodu, tedy dnem 30. 6. 1993, stalo se tak v době, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony. Citovaný zákon novelizoval občanský zákoník v článku I bod 3 tak, že za §149 vložil §149a, uvádějící, že pokud se dohody mezi manžely podle §143 a §149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru. Došlo-li tedy v projednávané věci k uzavření dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dne 25. 6. 1996, mohl se stěžovatel vzhledem k již citovanému ustanovení §149a občanského zákoníku úspěšně domáhati zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, pokud by návrh na vklad podal nejpozději do 30. 6. 1996. Již citovaná
3 - IV. ÚS 208/97
námitka stěžovatele jde tedy zcela stranou věci, neboť jestliže ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, počítá s tím, že do katastru nemovitostí se zapisují práva k nemovitostem, znamená to, že tomuto režimu je třeba podřídit i dohody mezi manžely, týkající se nemovitostí, a to především z důvodů právní jistoty.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. července 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj