ECLI:CZ:US:1997:4.US.220.97
sp. zn. IV. ÚS 220/97
Usnesení
IV. ÚS 220/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne .15. srpna 1997 ve věci ústavní stížnosti K., zastoupené advokátem JUDr. B.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 1997, čj. 6 Co 440/ 97-81, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 1996, čj. 7 C 299/94-66, jímž žalované bylo uloženo zaplatit stěžovateli Kč 536,- s úrokem z prodlení, žaloba ohledně částky Kč 48 194,- byla zamítnuta, zatímco ohledně částky Kč 34 168,řízení bylo zastaveno, stěžovatel v podstatě uvádí, že krajský soud ve svém rozhodnutí zcela pominul odvolací důvody, týkající se započtení vzájemných pohledávek,úroků z prodlení z nezaplacené smluvní pokuty a nároků z bezdůvodného obohacení, čímž porušil stěžovatelovo ústavně zaručené právo na spravedlivé
2 - IV. ÚS 220/97
projednání věci soudem ve smyslu článku 90 Ústavy ČR a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.
Jak ústavní soud konstatoval již ve svých nálezech ze dne 25. 1. 1995 ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94 a ze dne 11. 7. 1995, sp. zn. I. ÚS 187/94, nepřísluší Ústavnímu soudu posuzovat celkovou zákonnost, či dokonce správnost, rozhodnutí, a to včetně jeho odůvodnění. Jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních lidských práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy. Ústavní soud není tedy běžnou třetí instancí všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických nebo právnických osob, chráněných právními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení zmíněných základních lidských práv nebo svobod. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 7 C 299/94 Okresního soudu v Českých Budějovicích, že stěžovatel uzavřel se žalovanou smlouvu o dílo k provedení, v této smlouvě blíže specifikovaných, prací s výslovným konstatováním, že tato smlouva je uzavírána podle ustanovení §§536 až 565 obchodního zákoníku (§262 obchodního zákoníku). Pokud se týče stěžovatelova nároku z bezdůvodného obohacení, pamatovala smlouva na tento případ v článku V odst. 2 stanovením, že cena bude upravena o hodnotu všech víceprací, provedených nad rámec projektové dokumentace, a to za dále stanovených podmínek s tím, že podle článku X odst. 2 všechny změny a doplňky musí být provedeny písemně, oboustranně odsouhlaseny a zmocněnými zástupci smluvních stran podepsány. Tak se však, jak správně zjistily obecné soudy, v projednávané věci nestalo. Obecné soudy se také podrobně zabývaly otázkou započtení vzájemných pohledávek, i když v tomto bodě nelze upřít oprávnění stěžovatelově výtce, že ponechaly stranou jeho námitku, týkající se posouzení projevu žalované směřujícího k započtení, uvedeného v jejím dopise ze dne 22. 9. 1995. Otázka úroků z prodlení z nezaplacené smluvní pokuty je v ustanovení §369 obchodního zákoníku řešena tak, že prodlení dlužníka se týká jakéhokoli peněžitého závazku, tedy i smluvní
- 3 - IV. ÚS 220/97
pokuty. Opačný názor obecných soudů nelze proto považovat za správný, toto nesprávné posouzení s ohledem na povahu věci a její význam neposunuje však podle názoru Ústavního soudu projednávanou věc do roviny, v níž by již bylo možno konstatovat porušení základních lidských práv a svobod.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. srpna 1997
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj