ECLI:CZ:US:1997:4.US.250.97
sp. zn. IV. ÚS 250/97
Usnesení
IV. ÚS 250/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 14. srpna 1997 ve věci ústavní stížnosti P.W., zastoupeného advokátem JUDr. P.R., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 11. 6. 1997, čj. 28 To 136/97-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, zamítajícímu stěžovatelovu stížnost proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 5. 1997, čj. 6 Nt 1071/97-10, o prodloužení vazby do 2. 9. 1997, stěžovatel poukazuje na to, že o prodloužení vazby rozhodoval Mgr. S.Č. a nikoli JUDr. H.S., která podle rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci byla zákonným soudcem pro rozhodování o jeho vazbě, čímž bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z tohoto důvodu navrhuje stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.
-2- IV. ÚS 250/97
K ústavní zásadě práva na zákonného soudce zaujal Ústavní soud stanovisko již ve svém nálezu ze dne 22. 2. 1996 ve věci sp. zn. III. ÚS 239/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 5, ročník 1996 - I. díl, č. 15), stejně jako Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 8. 6. 1995, sp.zn. Tzn 19/95, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 1996. V obou těchto rozhodnutích bylo zdůrazněno, že ústavní princip zákonného soudce se týká nejen příslušnosti soudu, ale i soudce povolaného k rozhodování v souladu s rozvrhem práce a principem pevného přidělování soudní agendy. V projednávané věci však podle názoru Ústavního soudu zmíněné ústavně zaručené právo na zákonného soudce ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny porušeno nebylo. O prodloužení stěžovatelovy vazby rozhodoval totiž v předchozím případě sp. zn. 6 Nt 892/97 Okresního soudu v Liberci Mgr. S.Č. Jak vyplývá z vyjádření Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 8. 1997, čj. Spr 663/97, po odchodu JUDr. M.H., která rozhodovala o vzetí stěžovatele do vazby pod sp. zn. 5 Nt 1474/95, vyřizoval všechny další věci, týkající se přípravného řízení vedeného proti stěžovateli, Mgr. S.Č., s výjimkou jediné věci, a to ve věci sp. zn. 23 Nt 1382/96 tohoto soudu, kdy vzhledem k dovolené Mgr. S.Č. rozhodovala na základě čtvrtletního plánu dosažitelnosti soudců občanskoprávní soudkyně JUDr. H.S. Vzhledem k rozvrhu práce Okresního soudu v Liberci, v němž občanskoprávní soudci jsou povoláni k rozhodování v přípravném řízení jen vzhledem k čtvrtletnímu plánu dosažitelnosti soudců, nebylo tedy důvodů, aby vzhledem k uvedené ústavní zásadě byl Mgr. S.Č. stěžovateli jako zákonný soudce odňat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. srpna 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj