ECLI:CZ:US:1997:4.US.262.97
sp. zn. IV. ÚS 262/97
Usnesení
IV. ÚS 262/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. září 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.J., zastoupeného advokátem JUDr. A.V., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 4. 1997, čj. 2 T 30/97-239, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 2. 7. 1997, čj. 2 To 30/97-284, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu odvolání stěžovatele proti již citovanému odsuzujícímu rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, stěžovatel uvádí, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, a to zejména tím, že byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, totiž zásada objektivní pravdy , a dále zásada in dubio pro reo. Obecné soudy totiž mimo jiné nepřihlédly k tomu, že stěžovatel má větší velikost nohy, než jaká byla velikost zajištěné boty a nevyslechly hlavní svědkyni,
2 IV. ÚS 262/97
jejíhož výslechu se stěžovatel domáhal již při svém zadržení. Z těchto, jakož i z dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 2 T 30/97 Okresního soudu v Šumperku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku uznán vinným, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 trestního zákona, trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona, trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 trestního zákona a odsouzen za to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků nepodmíněně. V důvodech tohoto rozsudku odkazuje Okresní soud v Šumperku zejména na znalecké posudky z oboru kriminalistické techniky, z nichž plyne, že trasologické stopy, zajištěné na místě činu, byly vytvořeny podešvemi obuvi, zajištěné u stěžovatele, a dále na to, že při domovní prohlídce byla v místnosti, kde se stěžovatel zdržoval, nalezena dřevěná soška pocházející z bytu poškozené. Krajský soud v Ostravě, jenž rozhodoval o odvolání stěžovatele, v důvodech zamítavého rozhodnutí uvedl, že nepřímé důkazy, existující v předmětné věci, tvoří ucelený okruh důkazů, který je jednoznačně způsobilý k vyslovení spolehlivých a logicky odůvodněných závěrů o vině stěžovatele, jak k nim dospěl okresní soud. Současně uvedl důvody, pro které nepovažoval za nutný stěžovatelem navrhovaný výslech svědkyně.
Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže tedy obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci fakt stalo, podmínky dané ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovením §125 trestního řádu, a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů, nespadá
do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" toto hodnocení důkazů obecnými soudy.
Obsah uvedeného spisu 2 T 30/97 Okresního soudu v Šumperku nenasvědčuje tedy tomu, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do ústavně zaručených stěžovatelových práv, přičemž tato skutečnost se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že
3 - IV. ÚS 262/97
mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. září 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj