ECLI:CZ:US:1997:4.US.277.96
sp. zn. IV. ÚS 277/96
Usnesení
IV.ÚS 277/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Z.S., zastoupené advokátkou JUDr. J.T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, čj 9 Co 455/96-175, ze dne 18. 7. 1996, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. 9 Co 455/96, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. 2. 1996, čj. 13 C 76/90-148, s tvrzením, že těmito rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v návaznosti na čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny. V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka od roku 1990 domáhala proti odpůrkyni Ž.V. ochrany jí tvrzeného jejího vlastnického práva k částem pozemků v obsahu jejích návrhů přesně specifikovaných.
Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku - Místku, sp. zn. 13 C 76/90, který si připojil, Ústavní soud zjistil, že uvedený soud poprvé o návrhu stěžovatelky (v řízení před obecnými soudy navrhovatelky) rozhodl svým rozsudkem ze dne 12. 5. 1995, čj 13 C 76/90-100, jímž
2 IV. ÚS 277/96
návrh stěžovatelky, aby odpůrkyni byla uložena povinnost vyklidit části pozemkových parcel, ve výrokové části rozsudku blíže specifikovaných, zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Tento soud v podrobném odůvodnění svého zrušovacího usnesení v podstatě uvedl, že soud 1. stupně, který se při svém rozhodování zabýval především významem soudního smíru, uzavřeného mezi právními předchůdci účastníků v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 126/79, učinil nesprávný závěr, že odpůrkyně užívá sporné části pozemků na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni, kterého nabyla vydržením, a proto v důsledku toho ani neprováděl další skutková zjištění a nezhodnotil všechny výsledky provedeného dokazování. Protože tuto činnost soudu I. stupně odvolací soud, aniž by porušil zásadu dvojinstančního řízení, sám nahradit nemohl, napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení, přičemž tomuto soudu naznačil, jak má v dalším řízení postupovat - zabývat se využitelností závěrů znaleckého posudku ing. Ž. a na něj navazujícího geometrického plánu - a zároveň naznačil, v jakém směru je třeba doplnit dokazování.
Soud I. stupně v průběhu dalšího řízení doplnil dokazování podle pokynů odvolacího soudu, zabýval se otázkou existence přístřešku před historickou kamennou stodolou na pozemku p.č. 160/3 k.ú. N., se závěrem, že existence přístřešku provedeným dokazováním prokázána nebyla (ani při geometrickém měření v roce 1979, ani v dřívější době). S ohledem na tuto skutečnost, významnou právě pro posouzení průběhu vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky, dospěl pak k závěru, že stěžovatelka neprokázala své vlastnické právo ke sporným částem pozemkových parcel, a proto její návrh opět zamítl. O odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 7. 1996, čj. 9 Co 455/96-175, tak, že rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný s podrobným odůvodněním potvrdil. Proti němu pak směřuje ústavní stížnost stěžovatelky, jejímž obsahem je v podstatě rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy. Pozornost věnuje analýze geometrického plánu Ing. Z.M., č. 582-3/95 a znaleckého posudku soudního znalce Ing. P.Ž. v otázce posouzení kvality měření a vytyčování původních vlastnických hranic provedeného v roce 1979 a významu tohoto měření pro následné nové mapování, názor vyjadřuje rovněž ve směru k závěrům, týkajícím se vlastní dřívější existence kamenného přístřešku a navazujícího právního významu této skutečnosti pro rozhodování ve věci, s tím, že soudu přiložený fotografický materiál, který přiložila jako důkaz obecným soudům a jež podle jejího tvrzení dokumentuje jeho existenci, nebyl obecnými soudy takto pojat. V návaznosti na tato tvrzení navrhuje zrušení výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 1996, čj. 9 Co 455/96-175, s poukazem na porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny, aniž blíže odůvodňuje, v čem konkrétně jejich porušení spatřuje.
3 IV: ÚS 277/96
Ústavní soud se při posuzování obsahu ústavní stížnosti, po seznámení se s dosavadním průběhem několikaletého řízení před obecnými soudy, které provedly obsáhlé dokazování, zaměřil - ve shodě se svými pravomocemi - na posouzení, zda obecné soudy svým postupem zasáhly do základních práv, zaručovaných výše uvedenými články Listiny, s tím závěrem, že takové porušení neshledal. Stěžovatelce v průběhu řízení před obecnými soudy - jak vyplývá i z rekapitulace postupu obecných soudů výše uvedené - nebylo odepřeno domáhat se stanoveným způsobem a postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle příslušných ustanovení o.s.ř, obecné soudy postupovaly v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud, a to v souladu se svojí ustálenou judikaturou, je toho názoru, že obecné soudy přitom nevybočily při zjišťování skutkového stavu ani při vyvozování právních závěrů z něj z prostoru, který jim platná právní úprava umožňuje. Na rozdíl od tvrzení stěžovatelky neshledal Ústavní soud ani ve zjištěních skutkových nedostatky, které by svojí intenzitou bylo možno kvalifikovat jako porušení práva na soudní ochranu.
Z uvedených důvodů nebylo proto možno přisvědčit ani tvrzení stěžovatelky, že v důsledku vadného procesního postupu soudů došlo ve vztahu k ní k porušení čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny, a proto byla její ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 1997
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj