ECLI:CZ:US:1997:4.US.285.97
sp. zn. IV. ÚS 285/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.G., zastoupeného advokátem JUDr. M.K., proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 2T 87/94, za účasti Okresního soudu v Kroměříži, zastoupeného předsedou senátu JUDr. K.R., jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 6. 8. 1997 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel namítá, že s ním nebylo v řízení vedeném před Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. 2T 87/94 jednáno jako s poškozeným, když již v přípravném řízení, kdy vypovídal jako svědek, se připojil podle §43 odst. 2 trestního řádu s návrhem na náhradu škody. Dále pak, jak uvádí v ústavní stížnosti, vypovídal jako svědek u hlavního líčení konaného dne 5. 1. 1995. Z doslechu se pak v polovině července t.r. dozvěděl, že věc má být již rozsouzená v právní moci, a to aniž by byl o této skutečnosti vyrozuměn doručením rozsudku, jak to ukládá §130 odst. 1 a 3 tr. řádu. Stěžovatel je toho názoru, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tím, že soud se nevypořádal s jeho nárokem na náhradu škody, byl porušen i čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť neměl možnost se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel proto požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se zruší rozsudek Okresního soudu v Kroměříži. sp. zn. 2T 87/94, ve věci obžalovaného V.K. pro trestné činy podle §250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona.
Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Kroměříži vyjádření spolu s rozhodnutím, sp. zn. 2T 87/94. Předseda senátu ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 1997 uvedl, že Ing. J.G. byl vyslechnut vyšetřovatelem Policie ČR, dne 7. 7. 1994 v trestní věci tehdy obviněného V.K. a doslova uvedl, že jeho firmě nevznikla žádná škoda mimo škodu morální. Není tedy pravdou, že by se jmenovaný v přípravném řízení připojoval s nárokem na náhradu škody. Vzhledem k tomu, že Ing. J.G. dle podané obžaloby měl být osobou, která se měla jednáním obviněného V.K. obohatit o částku Kč 300 818,- ke škodě L. a P., a kdy navíc v přípravném řízení uvedl, že jeho firmě škoda způsobena nebyla, byl předvolán k hlavnímu líčení na den 5. 1. 1995 toliko jako svědek, nikoliv jako poškozený. U hlavního líčení uvedl Ing. J.G. vše, co mu o trestné činnosti obžalovaného bylo známo. V průběhu výslechu se ani jednou nezmínil o tom, že by snad jeho firmě byla jednáním obžalovaného způsobena nějaká škoda. Navrhovateli Ing. G., který se jako poškozený nepřipojil s nárokem na náhradu škody, proto rozsudek, který nabyl právní moci dne 23. 3. 1995, zasílán nebyl. Současně s vyjádřením byla zaslána Ústavnímu soudu kopie rozsudku ze dne 23. 3. 1995, kopie výslechu svědka Ing. J.G. v přípravném řízení (č.l. 25-27) a kopie protokolu o hlavním líčení (č.l. 112-114) s výpovědí svědka Ing. G.
Po posouzení všech výše zmíněných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem soudu ve vztahu k postavení stěžovatele, které měl v trestním řízení, nedošlo k zásahu do stěžovatelem namítaných ústavně zaručených práv. Sám stěžovatel v trestním řízení vypověděl, jak již shora uvedeno, že jeho firmě žádná škoda nevznikla, snad mimo škody morální. Nebylo zjištěno, že by stěžovatel uplatnil v trestním řízení nárok na náhradu majetkové škody a pokud hovořil o škodě morální, jedná se o pouhé konstatování, které nelze považovat za uplatnění nároku ve smyslu ustanovení §43 tr. řádu.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 11. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj